kategorie Osobnost českého unitářství in memoriam
Drahomil Špale
Narodil se 14. prosince 1931 v Praze, ale protože otec působil jako číšník na známé krkonošské boudě Na Výrovce, rodina střídavě bydlela i v Peci, Špindlerově Mlýně a Harrachově. Do Prahy se natrvalo přestěhovali, když bylo Drahoňovi pět let. Absolvoval obecnou školu v Dejvicích a reálné gymnázium: částečně na Vinohradech (Na Smetance) a poté na Lobkovickém náměstí. Maturoval v roce 1951 a toužil po studiu medicíny. Zabránilo mu v tom podlomené zdraví – bylo by to pro něj příliš vyčerpávající. Ale i jinde mohl sloužit trpícím: na poli péče o duši. Už tehdy se rozhodl, že bude unitářským duchovním. Nastoupil na Československou bohosloveckou fakultu, kterou dokončil roku 1955 diplomovou prací na tehdejší dobu velmi pečlivou a dodnes nepřekonanou, věnovanou kořenům českého unitářství. (Před několika lety byla vydána knižně.) Od 1. července téhož roku se stal pomocným duchovním v unitářské obci na Vinohradech, pod vedením Václava Rubeše.
Ordinován byl 20. listopadu 1955 a od 1. března pověřen službou duchovního správce v Brně. Bohužel velmi brzy zemřel: 23. září 1957 na srdeční chorobu. Bylo mu 25 let. V létě podnikl několikadenní výlet ve Vysokých Tatrách, po němž se mu objevila voda na plicích. Následovala neúspěšná nemocniční léčba, nemoci podlehl. Ovšem i tak po sobě zanechal za osm měsíců služby v Praze a osmnáct v Brně zhruba osmdesát promluv a trvalou stopu v naší historii. V Brně začal rozvíjet na úterních shromážděních velmi zajímavé rozpravy o některých filozoficko-náboženských otázkách, které měly velikou návštěvnost.
POU: Nominuje D. Špaleho proto, že byl příkladem unitářům v době svého života, ale stejně tak i dnes. Pražská obec chce uctít jeho památku a současně si připomenout jeho výzvu nám, abychom brali svou duchovní cestu v rámci unitářského společenství důsledně, opravdově a s nadšením pro věc.
Sofie Karolina Pavala
Sofie vystudovala teologii na Karlově univerzitě, poté pracovala několik let jako knihovnice, nejprve v Centra pro teoretická studia, a pak Husitské teologické fakultě, od 2012 na necelých deset let spojila svůj život s českým unitářstvím. Nejprve jako laická duchovní POU (to už zčásti organizovala programy pro Liberec). V červnu 2014 byla ordinována, od listopadu působila jako duchovní při ústředí POU, a poté v Teplicích. V červnu 2015 byla zvolena duchovní LOU, kde působila až do své předčasné smrti v červnu 2021.
OŠS: Obec se Sofii rozhodla nominovat, i přesto že nebyla vždy a každým vnímána jen kladně. Ovšem je mezi námi hodně těch, kterým zásadně život obohatila a kteří její odkaz stále vnímají velni silně - patří k nim například členové místní skupiny OŠS Husa. Těm dala obec jednoznačně přednost.
Jiří Palka
Narodil se 29. 4. 1922 v Praze v rodině s chorvatskými předky. V jeho životě bylo mnoho složitých okamžiků, například špatný vztah s přísně jednajícím otcem, ale i práce v Německu během druhé světové války, kde prožil nálety, hlad a dobývání Berlína sovětskými vojsky. Palka byl však duchovně založený a více než o víru se opíral o vlastní mystické zkušenosti, které ho provázely již od dětství. Sympatie choval k teozofii a unitářství, pamatoval bratra Rev. Karla Hašpla a jeho přednášky a další. Ve zralém věku využil své zkušenosti v Unitarii, kterou znal už z let 1. Československé republiky. Jako laik začal přednášet, později se stal laickým duchovním jablonecké obce Unitarie. NSČU jako organizaci podporoval také publikačně. Jeho články vycházely v časopisech Cesta, Meditace, Logo, Svobodná cesta, v Poutníku brněnských unitářů či v celostátním duchovním časopisu Phoenix. I ve vyšším věku s nimi měl úspěch. Byl autorem několika knih věnovaných duchovní cestě a reinkarnaci. Zemřel 2. 6. 2011.
LOU: J. Palku nominuje, protože se zasloužil se o vedení unitářské obce v Jablonci nad Nisou i v době tuhé normalizace. I v této těžké době kolem sebe sdružoval lidi, kteří měli zájem o duchovní tematiku. Aktivně přednášel až do svých osmdesáti let. Jiří Palka patřil mezi ty unitářské osobnosti, které dosáhly slušného renomé a známosti i v mimounitářském prostředí. Jeho význam spočíval také v tom, že přerostl svoji roli až do pozice respektovaného duchovního učitele. Palkova práce a odkaz jsou stále cenným přínosem pro duchovní rozvoj a hledání smyslu života.