aktuality z českých zemí

pozvánka na slavnost
 
SDÍLENÍ SVĚTLA 2018
 
-----------------
 

 
Tvůrčí sněm NSČU
6. až 8. dubna 2018
Havlíčkův Brod
 
Poselství Tvůrčího sněmu NSČU 2018
Letos v Evropě slavíme výročí 450 let svobody náboženství. Jako čeští unitáři chceme v této souvislosti poukázat na to, že základní unitářské hodnoty svobody, tolerance a rozumu jsou stále potřebné a aktuální. Proto na toto historické dědictví vědomě a záměrně navazujeme a jsme odhodláni je i nadále šířit a posilovat. Zároveň chceme toto významné jubileum oslavit se všemi, kdo se hlásí k svobodomyslné duchovní tradici unitářské víry.
Téměř pět set let otevřeného respektování plurality názorů a důrazu na toleranci a snášenlivost představuje velký závazek nejen pro unitáře, ale pro celou společnost. Výročí se vztahuje k historicky prvnímu náboženskému tolerančnímu patentu v Evropě – takzvaného Ediktu z Tordy – který vydal 28. ledna 1568 uherský král a sedmihradský kníže Jan Zikmund Zápolský. Edikt zaručoval všem obyvatelům Sedmihradského knížectví právo na svobodný výběr příslušnosti k víře mezi čtyřmi státem uznanými náboženskými směry včetně unitářství. Byla to na svou dobu nevídaná možnost uplatnění určitého práva na sebeurčení každého člověka, která položila základy přístupu novodobé společnosti k náboženským otázkám.
 



Vnímání náboženské svobody v České republice
Anketa
Otázky:
1. Existuje podle Vás v České republice svoboda náboženského přesvědčení?
2. Pokud ano, měla by mít náboženská svoboda také svoje přesně definované hranice?
Jak by měly takové hranice vypadat?
3. Jak vaše společenství konkrétně přispívá k rozvoji náboženské svobody v České republice?

Církev československá husitská
Filip Sedlák, jáhen Církve československé husitské, student Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy
1. Ano.
2. V našem prostoru definuje hranice náboženské svobody Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, článek 9. Náboženská svoboda tak může být omezována pouze v zájmu „veřejné bezpečnosti, ochrany veřejného pořádku, zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných“. Myslím, že užší vymezení je v současném globalizovaném, multikulturním a multireligiozním světě nereálné.
3. Pro Církev československou husitskou, která si od svého počátku vytyčila svobodu svědomí jako svou stěžejní zásadu, je příznačný důraz na náboženskou svobodu jednotlivce uvnitř i vně církve. Neboť jsme přesvědčeni, že k pravdě může člověk dojít pouze svobodným hledáním a rozhodnutím. To však nijak neumenšuje vlastní přesvědčení o pravdivosti křesťanské víry.
Naše společenství vinohradské náboženské obce se sice neangažuje v žádné konkrétní iniciativě za rozvoj náboženské svobody, přesto si myslím, že k jejímu rozvoji druhotně přispívají například naše přednáškové i diskuzní večery, kde dostává prostor široká paleta názorů a postojů.
 
Hare krišna
člen hnutí
1. Jako praktikující věřící v hnutí Hare Krišna, aktivně působící kazatel a učitel, mohu upřímně říci, že v naší zemi cítím velký prostor pro naše duchovní činnosti.
Jsme v České republice registrované náboženství a to nám velmi pomáhá v našich misionářských aktivitách. Z úřední sféry jsem za více než deset let kazatelské práce nepocítil nějaké velké omezování. Jistě je to dáno do značné míry tím, že způsob prezentace naší kultury je plně v souladu se zákony této země. Je zde pár výjimek, kdy nemůžeme plně uplatnit některé aspekty našeho učení, ale jedná se o lidmi všeobecně zapomenuté nebo nepřijímané zvyky, které se dále ani nesnažíme úředně legalizovat. Vláda védských dob, z kterých vychází naše učení, byla monarchistická, a proto se mnoho otázek včetně duchovních řešilo zcela odlišným způsobem.
Politické uzpůsobení dnešních Čech je v mnohém jiné. Díky toleranci a nemilitantní mu způsobu praktikování naší víry přijímáme jako vyznavači tohoto směru všechny oficiálně ustanovené zákony a pravidla dané země, i za cenu toho, že v jistých ohledech bude původní učení kompromitováno. Většina z nás jsou beztak lidé narození v moderní době se všemi jejími aspekty, a proto by dokonce přísná aplikace některých aspektů původního učení nebyla možná jak na individuální, tak na společenské bázi.
Samozřejmě jsou zde rozličné přístupy podle oblasti historie a místních lidí. Vždy se někde najde úředník nebo policista, většinou bez základního poznání o našem učení, který se snaží brzdit, napadat, nebo někdy i trestat aktivity spojené s naším vyznáním. Ve většině případů jsme ale byli úspěšní, pokud jsme se oficiálně dožadovali určitého práva na způsob prezentace vlastní víry. Spíše by se dalo říci, že jak ve veřejné sféře, tak i v té úřední máme prostor, který se v budoucnosti bude dát dobře využít. Opět je to do velké míry dáno přitažlivými aspekty prezentace našeho vyznání (jídlo, hudba, zemědělství…).
2. Nepsaný zákon říká, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Tato otázka je úzce spjatá s historií a zákony konkrétního státu. V České republice je dána možnost prezentovat aspekty určitého učení a po oficiálním schválení být zaregistrován jako církev. V dnešní době se čím dál častěji objevují změny zákona vyplývající z náboženského chování, které je nepřijatelné. To je z velké části způsobeno nevhodným způsobem prezentace na straně věřících, na straně druhé nedostatečnou vzdělaností většinových obyvatel a organizací jejich úředního aparátu. Mnohdy se stalo a může se stávat, že náboženské smýšlení změní i politickou strukturu a začne mít dokonce převažující vliv na vývoj země. Toho se v Česku nemusíme obávat. Společně s Holandskem patříme mezi nejvíce ateistické státy Evropy. Upřímně, kdyby lídři duchovních směrů dostali neomezenou moc, mnoho věcí by se radikálně změnilo. Nikdy v historii nebylo náboženství zcela odpojené od politiky. A pokud se náboženství v politice prosadí, bude to znamenat vždy výrazné změny. Bez ohledu na to, které náboženství to bude. Dá se tedy konstatovat, že náboženská nezaujatost dnešní české politické scény dává dostatečný prostor pro svobodu náboženského vyznání.
3. Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny není v České republice politicky angažovaná a ani ze strany jejích individuálních členů nejsou zásadní snahy o to něco měnit v legislativě. Hnutí Hare Krišna široce propaguje svoje učení rozličnými kulturními způsoby, tím dává veřejnosti možnost dobrovolně přijmout hlubší existencionální otázky. Lidé, kteří pochopí tyto vznešené principy a aplikují je do svého života, mohou být velkou silou, která ovlivní svobodu ducha. Příkladem může být velký rozmach vegetariánství na celém světě. Ten dnes ovlivňuje nejen společenský a ekonomický systém, ale také ten úřední a duchovní – například vegetariánství zaváděné do mateřských a základních škol. Pokud tedy v budoucnu budou patrné změny v oblasti náboženského vývoje, nepřijdou z vrchu, ale zespod.

Rodná víra
Vítoslav
1. Ano a jsem přesvědčen o tom, že je na velmi vysoké úrovni. Já osobně jako člověk praktikující minoritní náboženství jsem se nikdy s problémy nesetkal, ani (pokud je mi známo) nikdo další z našeho společenství.
2. Samozřejmě i zde platí známý výrok Johna Stuarta Milla, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Žádné náboženství nesmí narušovat práva jiných lidí a omezovat je v jejich životech, zde je jasná hranice. Podmínkou náboženské svobody je sekulární stát. To ale může fungovat jen za podmínky, že všechna přítomná náboženství sekulárnost respektují, nečiní si nároky na kontrolu politické moci a na celospolečenskou dominanci. Jinými slovy, jen ten, kdo uznává právo na náboženskou svobodu jiných lidí, má právo na svou vlastní náboženskou svobodu.
3. Tak, že ji v praxi uplatňuje.

Česká pohanská společnost
Filip Airis Kubín, předseda společnosti
1. Ano, leč samozřejmě je vždy co vylepšovat. Dobrým příkladem je například, že právní řád České republiky jasně rozděluje velká i malá náboženství a jasně určuje, kdo smí a nesmí státem uznávaně oddávat. Což je podle mě zbytečné ušlapávání svobody jedněch a naopak vyzdvihování druhých. Pohanský pár například nemůže být oficiálně sezdán podle svého srdce, touhy a individuality v rámci pohanských tradic a s pohanskými duchovními, protože díky svobodě je jejich novodobě obrozená víra pro státní právo neadekvátně mladá, nemá tolik souvěrců a strukturálně nezapadá do norem definovaných pro církve. Na druhou stranu velká náboženství mohou oficiálně oddávat, a to i když takové právo je kromě státních institucí zakázáno komukoliv dalšímu pod nebem. Ani občanská sdružení, ani nikdo jiný, kdo by si zaplatil například státem potřebnou registraci, toto právo nesmí mít. Je otázka, nakolik je tento přístup adekvátní pro 21. století. Teď, v čase úcty k individualitě a svobodě jedince, kdy má záležet na tom, jak pár sám chce být sezdán a za jakých okolností, a nemá záležet na jeho příslušnosti k určité sociální skupině či velikosti dané sociální skupiny. Jako tomu bývalo v naší historii. Samozřejmě pak je tu otázka sociálního odsouzení, pokud člověk žije ve víře, která je v jeho krajině nestandardní, ale to už je normální problém lidstva jako takového po celém světě a zároveň výzva pro každého průkopníka nového filozofického či myšlenkového směru lidské seberealizace – nejen náboženství. Darwin to také na začátku neměl jednoduché.
2. Osobně myslím, že náboženská svoboda jednoho směru by neměla být vyzdvihována či ponižována nad rámec jiných filozofických či myšlenkových směrů, které dokáže lidstvo ze své spirituality vyprodukovat. Vzájemně by všechny měly být pod ochranou stejně, ale jen pod podmínkou, že své zastánce nepřivádějí k sebedestrukci či neohrožují okolí. Víry by měly mít stejná práva jako jakákoliv jiná neohrožující lidská hnutí a organizace. Jsem totiž zastánce názoru, že každ&yac

 

© 2005 - 2016 NSČU