písně
Na této stránce najdete unitářské písně, které dnes už patří k historickým. Byly složeny v dobách vzniku českého unitářství, a jsou zde uvedeny, protože nabízí pozoruhodný vhled do tehdejší doby. Na rozdíl od tradičních církevních písní mají velmi optimistický náhled na život, velmi často pozitivistické ladění a svižné tempo. V textech lze snadno spatřit základní myšlenky českého unitářství: idea Boha jako nejvyššího ideálu a všepronikajícího Bytí, pomoc druhým a světu, síla víry, pozitivní přístup k životu a tak podobně.
Od dob svého vzniku uplynula ovšem už dlouhá doba, a mnohé další nové písně našly svůj domov mezi českými unitáři. Přijďte si je zazpívat při našich shromážděních! Zde na této stránce, jako doplněk k textům, však máte unikátní příležitost slyšet původní české unitářské písně zpívané tehdy pěveckým sborem. Pokud Vás zaujme jejich osobitá charakteristika, přečtěte si knihu Petra Samojského Krásně je žít, která je těmto písním a jejich poselství věnována, a v knize najdete i vložené CD s převodem původních gramodesek.
|
Můj Bůh
Mé víry základ jediný pro žití klid i ruch pro všechny ducha hostiny, je otec všech, můj Bůh. Zřím každým jitrem nový div, červánky smělých tuch, záblesky z ducha slunných niv: tu při práci můj Bůh. Ve věčném věků orloji můj vkreslen žití kruh, nad všemi smyslů závoji dlí jeho Pán, můj Bůh. Tam, kudy kráčel lidstva květ, můj upnut zrak i sluch, šli směle třeba ohněm běd, jich silou byl můj Bůh. Je světlem mým, je silou mou, v něm spočinul můj duch. Mám cestu krásnou před sebou, mým přítelem můj Bůh. Krásně je žít Mé Krásně je žít, kde myšlenky hoří, kde z bolu roste radosti květ, kde krásné duše krásu si tvoří, kde člověk s Bohem buduje svět. Refrén: Po světlých stopách dál a dál jdeme uvítat nových zážitků pel, odvahu rušnou posvětit chceme, všednosti vrásky setříti s čel. Kde mraky smutků zatměly žití, kde žalu kámen na srdce leh, nadšení ohně odvahu vznítí, tam paže lásky uvolní dech. Člověk je větší než jeho strasti, větší než příval největších běd, nemohou rány vítěze zmásti, vědom si Boha přemáhá svět. Sférami vlní vítězů zpěvy, se srdce padá tak mnohá tíž, zas v novém světle život se jeví, skloněná hlava zdvihá se výš. Dnes mi hudba v srdci hrá Dnes mi hudba v srdci hrá, krev tam proudí radostně. V svalech cítím sílu hřát, každý nerv by se chtěl smát. Refrén: Ať je tak nebo tak, já si budu zpívat, každý den s úsměvem na ten svět se dívat. Písničky mi hlavou jdou, každá s notou veselou. Kdy je všechny vyzpívám, když jich tolik v duši mám? Jiskrou z božích ohníčků zapálím svou písničku: bude hořet, bude plát, srdce lidská zahřívat. Proč státi na cestě? Proč státi na cestě? Jen dál, bratře dál. Kdo s odvahou v krvi by útrap se bál? Refrén: Cesto má životem, značit bych tě chtěl by růže rozkvetly, kudy já jsem šel. Proč ohled na cestě, kdo přidá se k nám, kdo poznal svůj úkol, jde, třeba byl sám. Proč váhat na cestě, kde nutný je spěch, když na pomoc volá nás lidskosti vzdech. Na hlubinách Na hlubinách vlastní duše, tam kde tryskne síly zdroj, kde se božské s lidským snoubí, tam svou mysl upokoj. Venku mohou řádit blesky, hrůzy temnot děsit svět, na hlubinách vlastní duše z ticha vzejde božský květ. K sobě vrať se, v sobě zůstaň, na hlubinách duše žít, kde se božské s lidským snoubí dechem věčna nalaď cit. Na hlubinách vlastní duše bol se rychle utiší, kde se božské s lidským snoubí, tam je tvoje zátiší. |
Zapalte ohně lásky
Zapalte ohně lásky, kde chodí lidský žal, vypravuj blahé zkazky, kdos žaly překonal. Refrén:
Přivoňte k víry květům, dýchejte lásky dech,
vystavte duši proudům paprsků sluncí všech. Ty srdce těchy plné: spojuj se s truchlivým sympatie své vřelé vysílej k druhům svým. Dost slzí teklo s tváří, dost srdcí zraněno, nyní ať oko září radostí zjasněno. Někdo nás všechny pojí v bratrstvo veliké, v otcovské lásce svojí svolává děti své. Jen dál Jen dál, jen dál, jen dál, za pluhem pospíchám, než den se s nocí políbí, svou brázdu vyorám. Jen dál, jen dál, jen dál, ať půdu kypří pluh, kde zvyků starých úhor byl, ať vládne tvůrčí duch. Jen dál, jen dál, jen dál, a hloub ať ryje pluh, je věčnost v každé vteřině – a z brázdy mluví Bůh. Vyjdu si s veselou Vyjdu si s veselou písní a náladou, trampoty setřesu, vezmu co unesu s veselou náladou a s písničkou. Buď půdo, kde já jsem, prohřáta sluníčkem, ať chmury táhnou dál, já žít se odhodlal. Hřej, půdo, kde já jsem, hřej sluníčkem. Modlitbou mé zpěvy, zbožností úsměvy. Bůh ve mně při práci, bol v jásot obrací, modlitbou mé zpěvy a úsměvy. Slůvko něhy Slůvko něhy bývá posilou, promluvené láskou hřejivou, léčivým je bratru balzámem, který trpí ztýrán, omámen. Refrén: Bratra zemdleného pozdvihni, jiskru radosti v něm rozohni, vždyť lásce každé srdce rozumí, láskou mluví k lidem Bůh. Jak je cesta k lidem daleká, nevidí-li člověk člověka, s temným okem kráčí na slunci, hrobem jeho srdce tlukoucí. Kdybych všechny taje Mistrů znal, kdyby svět byl o mně plný chval, ztracen je i nejkrásnější den, který lásce nebyl posvěcen. Kdybych všecky hvězdy svými zval, zbožností a věrou oplýval, kdybych při tom měl jen sobě žít, lepší bylo by se nezrodit. Není spásy venku, ta je v nás, z hlubin duše volá boží hlas: v sobě poznej Boha bratří svých, žije v tobě, žije také v nich. Jdeme krokem věků
Jdeme krokem věků metě lidstva blí
až na celé zemi bude jedna říš. Zastaví se všechny vojska výkony, obranou i zbraní budou zákony. Refrén: Jdeme krokem věků metě lidstva blíž až na celé zemi bude jedna říš. Národové sejmou násilnosti jho, zbaví pout a strachu raba každého. Nové začnou řády, k blahu lidí všech, po útisku, bídě nebude ni slech. Pokoj bude zemi, dobře lidem všem, volní, svorní bratří změní celou zem. Vidím svítat v dáli vytoužený den: světa mrav na lásce bude založen. |