kategorie Osobnost se zásluhami o rozvoj českého unitářství in memoriam
NOMINACE:
Karel Mašín, tiskař a nakladatel (1869–1958)
Karel Mašín se narodil roku 1869 v Kořenicích u Kolína. V Kolíně se vyučil sazečem. Jeho prvním profesním působištěm byly Kralupy nad Vltavou, ale záhy se přestěhoval do Kladna, kde se stal společníkem tiskárny Josefa Stočesa. V roce 1906 získal knihtiskařskou koncesi, převzal upadající tiskárnu zadluženého Antonína Švejnara (založenou 1899) a postupně ji zmodernizoval.
Zřejmě zásluhou své druhé manželky Boženy, propagátorky zdravé výživy a překladatelky, zaštítil Karel Mašín po 1. světové válce vydávání výchovných a vzdělávacích přednášek Alexandra Sommera Baťka. To už začal se svou tiskárnou působit i v Praze. Sídlo měla tiskárna v Dlouhé 49 na Praze 1, v domě, kde po návratu do vlasti začal v roce 1921 bydlet i N. F. Čapek s rodinou a později, do roku 1928, zde mělo Svobodné bratrství svou kancelář. Bourání domu pak uspíšilo přestěhování celého Svobodného bratrství do Karlovy 8, firma Karla Mašína se vrátila do Kladna.
Od 20. let se K. Mašín věnoval i vydávání knih, především nábožensky a výchovně zaměřených, včetně děl N. F. Čapka. Nicméně unitáři byli dlouholetými zákazníky i samotné tiskárny: vyjma období listopad 1927 až srpen 1929, kdy jsme neúspěšně zkoušeli provozovat tiskárnu vlastní, jsme u Karla Mašína až do roku 1946 tiskli třeba všechna čísla Cest a cílů a první ročník Cest světla.
Koncem roku 1940 vznikla v tiskárně Edice mladých, z níž se pod Mašínovým koncesním krytím postupně rozvinulo nakladatelství s vlastním edičním programem. Když za německé okupace nařízení protektorátní cenzury zabraňovaly autorům vydávat knihy vlastním nákladem, Mašín s velkou osobní statečností nakladatelsky zaštítil hned několik projektů: například pokračování edice spisů novináře, pacifisty a mimo jiné zastánce feminismu Františka Romana Jirmana anebo významného pražského pediatra Karla Kulhánka.
Roku 1946 Mašín tiskárnu prodal, s manželkou se odstěhoval do Hořic, kde roku 1958 zemřel.
Na cenu ČAPKA navrhujeme Karla Mašína pro dlouhodobou a v mnoha ohledech nezištnou podporu českého unitářství i pro osobní statečnost a přispění k rozvoji zdravé občanské společnosti v první polovině 20. století v českých zemích.
František Kavalír, architekt a stavitel (1878–1932)
Ve svých 27 letech založil v Praze na Smíchově vlastní projektovou a stavební firmu, do níž o rok později přizval svého staršího bratra Václava. Ten o šest let později zemřel v pouhých 42 letech, firma však i nadále působila pod jménem obou bratrů.
Velmi rychle získala renomé, a kromě realizací návrhů svých majitelů realizovala i řadu staveb navržených slavnými českými architekty, jako Josef Gočár, František Roith nebo Pavel Janák. Podílela se rovněž na záchraně mnoha historických budov a František Kavalír působil v klubu Za starou Prahu. Byl také spoluzakladatelem a předsedou uměleckého podniku Artěl.
V první polovině 20. let se firma F. Kavalíra výrazněji zapsala do architektury Prahy například rozšířením areálu Mlýnů a pekáren Odkolek v pražských Vysočanech, činžovními domy v Košířích a Bubenči, ale úpravou několika domů na Praze 1.
Možná to bylo důvodem, proč Františka Kavalíra oslovil N. F. Čapek s žádostí o účast v našem výběrovém řízení, když se v roce 1928 definitivně rozhodl nechat zbourat dům v Anenské a vzniklou proluku zaplnit novostavbou. Dochoval se dopis Františka Kavalíra, z něhož vyplývá, že už 31. ledna 1929 předložil Čapkovi první náčrtky, jak by celý projekt mohl vypadat. Čapkovi se návrh zjevně líbil, architekt byl vyzván, aby pokračoval. Počátkem února předložil dokončené celkové řešení. Projekt získal souhlas památkového úřadu, takže jsme mohli začít stavět a již 22. června 1932 zkolaudovali komplexní přestavbu obou našich domů, provedenou podle návrhu bratří Kavalírů.
Františka Kavalíra na cenu Čapku navrhujeme za jeho skvěle promyšlené a dodnes plně funkční přeřešení unitářských domů v Praze. Jeho dílo dodnes slouží svému účelu v podstatě v nezměněné podobě, což dokazuje s jak obrovskou nadčasovostí bylo projektováno. Navíc svým architektonickým uspořádáním stále podněcuje k hledání a zkoušení neotřelých způsobů propojování našich aktivit interních se službami nabízenými veřejnosti.