promluvy

Jsme na slavnosti “Sdílení světla”, ale já začnu pravým opakem a to jest tmou. Zkusme se zamyslet, co je ten prapůvodní základní stav. V mnoha náboženstvích a mýtech je to právě nicota a tma. Tma jako základní stav, než se vůbec něco tzv. “začne dít”. Pak teprve, podle toho, jaký mýtus z jaké kultury vezmeme, buď Bůh nebo bohové nebo jiné mýtické bytosti, do tohoto stavu naprosté nicoty a tmy vnesou tvoření a také světlo.

Aby nebyla tma, je jaksi nutné vyvinout nějakou akci, úsilí. Je nutné vložit energii. Koneckonců pro nás, lidi ve třetím tisíciletí v paradigmatu vědy, je fyzikálně světlo elektromagnetické vlnění. Není to "jen tak", je to energie. A i tady v sále platí to samé. Chcete mít zde v sále světlo? Fajn, zařiďte to tak, aby sem proudila energie a zařiďte to tak, aby byla přeměněna na světlo a máte světlo. Ale pokud to tak nebude, bude tady tma. Tma jako základní stav.

Mohli bychom se také zamyslet nad tím, jaké máme my lidé k pojmu tma asociace, co pro nás tma symbolizuje. Často to bývá právě prázdnota, nicota, ne-bytí, ne-existence, nevědomost... Ale také třeba zlo.

A jak to máme se světlem? Světlo pro nás lidi bývá často symbolem opaku, světlo jako zdroj života, poznání, ale i dobra nebo lásky. Krásné hodnoty.

Ale co je ten základní stav? Tma. Uvědomme si, že pro ty pozitivní hodnoty, které máme spojené se světlem, je potřeba vynakládat úsilí! Mají-li tyto hodnoty být, je třeba vynakládat úsilí. Pro ty negativní stačí padat tmou. Už naše prababičky říkaly, že do pekla je cesta široká, to je ten samý princip.

Jak jsme řekli, světlo je často vnímáno jako symbol poznání. Když je tma, tak nic nevidíme. Nemůžeme nic pořádně nahlédnout. A to jak doslovně, tak v přeneseném smyslu slova. Potřebujeme paprsek světla, abychom mohli zahlédnout něco nebo někoho v tmavé noční ulici, zrovna tak potřebujeme paprsek světla v našich myslích, abychom mohli nahlédnout nějakou myšlenku, abychom mohli něco opravdu poznat. Ale chcete-li poznání, je to jako s tím světlem, musíte vynakládat úsilí. Což neznamená, že to musí nutně být dřina, to nechci říct, ale musíte vnést do situace akci. To je nutné.

Všichni známe duhu. Ale existuje jedna úžasná přednáška od učitele fyziky Waltera Lewina, která mnoha lidem ukáže, že ačkoli se mnohokrát na duhu dívali, neviděli jí pořádně. Například neviděli, že uvnitř oblouku duhy je výrazně větší světlo, než vně. Všimli jste si někdy? Dívat se a vidět je rozdíl. Právě v tom poznání. Což často vyžaduje pozornost – a to je ta akce, kterou je nutné vnést na scénu.

Chcete-li poznání, cheme-li světlo, je nutné vynakládat úsilí.

A není to náhodou zrovna náš úkol? Nás jako lidí? Nejsme tu my, lidé, proto na světě? Abychom vnesli světlo do tmy svým poznáním?

Každý žijeme své životy a do velké míry máme na své životy vliv. Pro každého z nás je ten náš život takovým naším stvořením. A je pouze na nás, zda do svého soukromého stvoření, do svého života, vneseme více světla. A je jen na nás, zda více světla předáme i dalším lidem, jako to udělal Walter Lewin, jako to udělali další učitelé, ale jako to může udělat jeden každý z nás. Nezapomínejme na to!