1922 - Založení Svobodného bratrství
„Opravdový člověk nenechá nikdy ideálu čekati. Uchopí ho a drží se jej pevně. Nepůsobí mu námahy, aby se pevně držel svého ideálu. Jeho ideálu působí to mnoho námahy, aby s ním udržel krok. Zpívá. Tancuje. Je šťasten. Život blíží se k němu s plnou náručí.“ NFČ
Svobodné bratrství – svobodná víra
(obr. Čapkem kreslené schéma rozložení svobodných náboženských a etických směrů v naší republice před založením SSB)
Toto si k tomu poznamenal: „Není jména, jež by vyjadřovalo celý program velkého náboženského hnutí. A je mnoho krásnějších a lákavějších jmen, které jsou toliko vývěsním, reklamním štítem, a nejen nevyjadřují aspoň jednu hlavní známku toho, čím se tak pojmenovaná organizace liší od jiných, ale často vyslovují něco, čeho se té jisté náboženské organizaci nedostává. Slovem Svobodná víra vyslovuje se alespoň jedna vlastnost, kterou se toto hnutí aneb náboženské myšlení od všech ostatních podstatně liší. Všechny ostatní, zvláště takzvané osvobozené směry a církve ukládají svým stoupencům, v co mají věřiti, kterých věroučných článků se držeti, a tím, co které z těchto osvobozených věr k věření předkládá, se od sebe odlišují.
Hnutí tuto označované Svobodná víra ponechává ve věcech víry úplnou volnost a žádá jen, aby člověk namísto slepé víry, zděděné víry, naučené víry a vůbec každé jiné víry usiloval o vlastní, osobní, svobodně volené a držené přesvědčení. Přívrženec Svobodné víry nemá býti vázán vírou, neb věroukou, neb výnosy nikoho, žádných církevních otců, koncilů, synod, konferencí, ale jen svým vlastním vnitřním přesvědčením, které má se usilovati uváděti v soulad nejen se srdcem, ale též s rozumem a vědou.“
Z jiné Čapkovy rukopisné úvahy o Svobodné víře je ale zřejmé, že základ je formován vlastně právě bratrstvím, které nakonec v názvu slovo víra nahradilo:
„Název Svobodná víra může být kdykoli změněn za lepší, vhodnější, jakmile se toho potřeba uzná a takové jméno vhodnější se najde.
Svobodná víra neznamená nevázaný život, ale naopak, čím větší svoboda ve věcech víry a věrouky, tím více má se zdůrazňovati vázanost ve věcech, kterými se vyjadřuje pravá lidskost, bratrství a čistota charakteru. [Zvýrazněný text si podtrhl sám Čapek, pozn. red.]
V jedné a téže církvi aneb sboru aneb organizaci příznivců Svobodné víry mohou vedle sebe klidně působiti osoby s nejrozmanitějším náboženských přesvědčením: katolickým, protestantským, volnomyšlenkovým, spiritisté, židé, buddhisté, theosofové a podobně – protože se nezorganizovali na základě věroučném, jako všechny ostatní církve, ale na základě mravním a kulturním, na principech lidskosti a pokroku.“
Před založením Svobodného bratrství
(obr. letáček na jednu z prvních Čapkových přednášek roku 1922, zajímavé je, že pořadatelem má být SSB, ačkoli ta ještě neexistovala....)
Od počátku roku 1922 však spustil dnes bychom řekli veřejnou kampaň a začal systematicky, pravidelně přednášet. Celkem se do manifestační schůze konalo dvacet Čapkových, zejména nedělních přednášek, převážně v Obecním domě, ale i na jiných místech po Praze: v sále Slavia ve Vršovicích, v Zahradním sále Lidového domu v Hybernské ulici, ve Fyzikálním sále České techniky na Karlově náměstí nebo v Umělecké besedě v Jungmannově ulici. Inzerovány byly prostřednictvím letáčků a plakátů, ale i v dobovém tisku.
Skladba témat jeho projevů, které v prvních třech měsících roku 1922 předcházely ustavení Svobodného bratrství, byla velmi dobře promyšlená. Své vystupování zahájil v neděli 15. 1. úplně první pražskou přednáškou O rozluce mezi církví a starým společenským řádem (Obecní dům, Sladkovského sál, na letáčcích je už inzerováno, že si lidé případně mohou přečíst Čapkův spis Cestou k obrodě). Čapkovy přípravy k nedělním přednáškám se nám dochovaly, můžeme tedy s dost značnou přesností rekonstruovat jejich znění. Z této úvodní přednášky vycházel Rev. P. Samojský při přípravě své promluvy pro shromáždění 9. ledna 2022, kde reflektoval právě ideová východiska rodícího se českého unitářství – poslechnout si ji můžete zde.
Následovaly 22. 1. Náboženství a mozek (Obecní dům, Sladkovského sál, za účasti 160 osob), 29. 1. O zásadách a cílech Svobodného bratrství) – tato přednáška už byla pořádána pod hlavičkou Pražské obce Svobodného bratrství, i když ta ještě formálně neexistovala, a na zadní stranu letáčku k ní si Čapek napsal: „Jaro – rolník – co sázet: 1) víru v člověka, 2) odvahu, 3) radost“. V únoru se o nedělích konaly postupně: 5. 2. Světla a stíny Ameriky, 12. 2. O zázracích, 19. 2. Náboženské řešení sociální otázky a 26. 2. Bůh anebo člověk. V březnu pak Čapek věnoval úvodní přednášku Masarykovi (5. 3. Masaryk po stránce náboženské) a v dalších již stupňoval svou přípravu na založení nového hnutí: 12. 3. na rozhraní dvou civilizací, 19. 3. O zradostnění života a 26. 3. Praha z hlediska světového (ta byla doprovozena dívčím pěveckým sborem Smíchovského reálného gymnázia). V dalším týdnu se již konala slavná manifestační schůze nové organizace.
Manifestační schůze Svobodného bratrství 2. dubna 1922
(obr. Kunstovného formulování ideového programu SSB, tehdy byl ještě zapáleným vůdčím členem.)
Průběh schůze pro náš archiv zaznamenali tři její účastníci: prof. Voldan, sl. Pávová a p. Šťastný, tedy v podstatě známe přesně její průběh. Zahájena byla hrou na varhany (Rozjímání v kapli sixtinské – prof. Wiederman) a dále písněmi Slyš, o Bože, Nekamenujte proroků a Modlitba při řekách babylonských. Následovala recitace Nerudovy Balady o duši.
Po tomto prologu už přišly na řadu mluvené projevy. Ten první měl Rev. Dr. William Henry Drummond, delegát mezinárodního kongresu Svobodných křesťanů a jiných svobodných náboženských sdružení, syn a vnuk slavných unitářských duchovních a také zástupce anglických, amerických, francouzských a italských unitářů. Z dobového tisku víme mimo jiné to, že: „Vybízel shromáždění, aby napsalo na svůj prapor dvě hesla: Svoboda a Náboženství. Svobodou rozuměl ovšem odpoutání se od církví a přinesl pozdravy a přál novému hnutí, aby bylo vzpruhou podobným hnutím v cizině.“
Druhý projev měl pedagog, myslitel a překladatel O. Kunstovný, přední postava českého hnutí Volná myšlenka, zprvu Čapkův blízký přítel a velký zastánce jeho idejí. (Ideově s Čapkem brzy po založení Svobodného bratrství rozešel, lidsky nikoli. Osudově vypadá i to, že oba patřili nakonec k násilným obětem druhé světové války.) Kunstovný ve svém projevu „naznačil, jak si představují novou církev, kterou zakládají. I dnes je třeba náboženství, ale ne takového, které hlásá dětinskou víru bojící se rozumu, útěk od života a kochání se nadzemskými vidinami, nýbrž náboženství, které vzniká z touhy po jednotě a ucelenosti života, které jest v dokonalém souhlase s mým životem vzděláním, mým a sociálním cítěním. Novým božstvem je lidstvo samo, lidství v sobě samém (neustálé zdokonalování se a radost ze života) a lidství v bližním (bratrství). Končil výzvou: prosíme, abyste posečkali s úsudkem o nás, dokud neuvidíte našich činů.“ „Zdůraznil, že pravé náboženství záleží v službě lidskosti.“
Třetí projev už pronesl sám N. F. Čapek. Dle očitých svědků „Ohlásil především emfaticky příští ustavující schůzi (za týden), ke které zval všechny lidi dobré vůle, cítí, že je čas na novou náboženskou reformaci, kterou chce zahájit a volá ke spolupráci duše mystické a umělecké, stejně jako racionalisty a praktiky. Tak jako jsme postoupili v kultuře od trakaře k aeroplánu, tak musíme odložit staré náboženství svíčkových bab, chorobinců, ústavů pro oslepování duše (tak tituluje církve). Chce se nám žít, radostně, sebevědomě žít – Bůh se nevtěluje jen jednou za dva tisíce let, nýbrž v každém stisku přátelských rukou, v úsměvu dítěte.“ Čapkův projev byl o rok později, poněkud upravený pro tisk, publikován v Cestách a cílech pod názvem Vzpomínka na prvou manifestaci a jeho kopie je přiložena na konci tohoto textu.
Ohlasy na manifestační schůzi v dobovém tisku
O tom, jak významnou byla manifestační schůze událostí, svědčí četné ohlasy, které vyvolala, publikované v dobovém tisku. Úryvky některých zajímavějších jsou zde přepsány:
· katolické Lidové listy, 5. 4. 1922: Stačí uvést již jen název článku: Nová sekta v Praze, aby bylo zřejmé, že v tomto tisku se založení Svobodného bratrství pozitivního ohlasu nedočkalo. „V pondělí založena byla v Obecním domě nová náboženská společnost Svobodného bratrství, sekta rázu anglického ... Založení nové sekty je důkazem, že tzv. církev československá, která zůstala stát v polovici cesty, pouze otevřela bránu náboženskému rozkladu..."
· českobratrský Husův odkaz, duben 1922: „Jiná otázka je, zdali je u nás toho času účelno zakládati novou církevní organizaci, které vyrostla na půdě protestantismu, když už tu máme celou řadu evangelických církví, mezi nimiž právě církev českobratrská nejvíce pokročila v zásadě svobody svědomí a v uzdravování praktického křesťanství skrze bratrství. Obáváme se, že tímto tříštěním protiřímských náboženských snah nakonec sám Řím jenom získá. Právě idea bratrství musí nás přivésti k tomu, aby všichni lidé dobé vůle a poctivého přesvědčení se spojili a utvořili společnou frontu proti odvěkému nepříteli svobody, Římu.“
· Českobratrské hlasy, 13. 4. 1922: „Nepochybujeme ani dost málo o tom, že toto nové „náboženství“ má zárodek smrti již v kolébce (ostatně není ani nové, protože až přespříliš čpí americkým imitářstvím).“ „Škody té lidské energie obětavých a vzdělaných lidí: známe záslužnou práci prof. Kunstovného na poli boje za abstinenci a litujeme, že se pouští do takového dobrodružství: dr. Čapek je pravděpodobně velmi opravdový člověk, který svou zničující kritikou dnešních církví mohl by jim pomoci, kdyby se vzdal pokusů, na něž síly jeho přece jenom nestačí.“
· evangelický Kalich z pera tehdejšího uznávaného teologa a vysokoškolského profesora Josefa Lukla Hromádky: „Tam, kde není uvědomělého jasného myšlení, hlásá se takzvané praktické nedogmatické křesťanství, jež znamená náboženskou chudobu. Pokusy Norberta Čapka a jiné o moderní nadcírkevní reformaci skrývají v sobě pseudonáboženskou poušť, šosáctví, filozofickou nevzdělanost. Theologie musí býti strážcem základních hodnot křesťanských. Právě v dogmatismu je síla.“
· Levicově orientovaný Večerník Práva lidu, 13. 4. 1922: „Nepodceňujeme nikterak ani eticko-náboženské hnutí, záleží na tom, je-li opravdu rozumné, spravedlivé, a ne odvar buržoazní „humanity“, které je proti komunistům všechno dobré. Uvidíme, najde-li nové náboženské hnutí pravdivé, poctivé stanovisko i vůči komunismu, bez něhož by se etických a sociálních cílů těžko dosáhlo.“
· Československé noviny, 8. 4. 1922: „A cožpak poslání Volné myšlenky je skončeno, že dr. Kunstovný vyvolává nové útvary, a to útvary, které jsou v úplném rozporu s programem Volné myšlenky?! U nás se vzmáhá dojem, jako by Volná myšlenka kladla se do hrobu.“
9. dubna 1922 – založení Svobodného bratrství
Záznam o průběhu máme zprostředkovaný tentokrát samotným rev. W. Drummondem, který v Praze zůstal déle než týden a byl osobně přítomen všem důležitým událostem rození se Svobodného bratrství – mimo jiné hned následující den po ustavující schůzi navštívil spolu s Vojtěchem Mastným, v letech 1920–1925 vyslancem naší republiky v Londýně, a N. F. Čapkem prezidenta Tomáše, G. Masaryka a referovali mu o aktuálním dění. Dejme tedy slovo překladu jeho svědectví:
„Výzvu, s kterou se obrátil br. Čapek 2. dubna, uposlechla řada lidí. Ustavující shromáždění pražské obce svobodného bratrství konalo se opět v Obecním domě (v menším sále). Ve svém projevu br. Čapek zdůraznil, že při zakládání nového hnutí je třeba se vyzbrojit trpělivostí, Řím nebyl také vystavěn za jedinou noc, a tak i nové rodící se náboženské hnutí nebude dokončeno za dva měsíce. Dále poukázal na požadavek přistupujících členů, aby každý se snažil o samostatné myšlení.“
Zde je několik výrazných pasáží jeho projevu, jak si je poznamenal W. Drummond, v dobovém překladu, který máme v archivu NSČU k dispozici:
„Je pohodlné přijmout nějaké staré nauky, protože někdo řekl, že jsou zjevené, je pohodlné papouškovat, co jiní říkají, je pohodlné dát se vždy vést.“
„Je smutné, že je tak mnoho těch, kteří nevěří v náš lid, že by byl schopen začít myslet – myslet (i v náboženských věcech) bolí. Ale bratři a sestry, já k vám přesto provolávám: chtějme myslet!“
„Jako člověka neživí, co sní, ale jen to, co stráví, zažije, co přejde mu v tělo a krev. Tak i duchovně člověka neživí, co slyší – ale co sám promyslel, prozkoušel, procítil.“
A nově zakládanou obec charakterizoval slovy:
„My začínáme tvořit prvou náboženskou obec, kde prohlašujeme hned při zakládání, že si ponecháváme úplnou svobodu v tom, v co kdo věří, a že se spojujeme jen ve společném úmyslu činit dobře.“
„Sílu nehledejme ani v počtu lidí, ani v materiálních prostředcích, ani v popularitě – hledejme ji toliko v pravdivosti a velikosti věci samé, pro kterou jsme se dali do práce!“
Závěrem ještě Čapek upozornil, že Svobodné bratrství jako hnutí bude vyznačovati různými místními obcemi, z nichž každá ponese ráz jí vtisknutý okolnostmi, za nichž vznikla, jakož i vůdcem, který ji stvořil či zorganizoval. Tak se stane, jak dovozoval, že některé obce budou tíhnout více k formám liberálního protestantství, jiné k racionalismu etických společností, jiné budou více formálními, jiné mystičtějšími.
„My ještě nevíme,“ uzavíral, „jak speciální ráz bude míti tako mateřská obec Svobodného bratrství, ale tolik je jisté, že nebude ani zdaleka pouhou etickou společností, ale že to bude hluboce a vroucně náboženská společnost, která bude usilovně navazovati na českou reformaci, na Husa, Chelčického a jmenovitě na Komenského, ale tak, jak bychom si mysleli, že by tito velikánové ducha myslili dnes, po třech stech letech. Přitom však budeme pilnými žáky všech buditelů lidstva a budeme se snažit rozumět a napodobit všechno dobré a krásné, v čem by nám nové a další obce Svobodného bratrství daly příklad. A nyní bratři a sestry, přistoupíme k prostinkému sice, ale velmi vážnému aktu – k formálnímu utvoření Pražské obce Svobodného bratrství. Nejedná se dnes o volby ani organizaci, než o složení slibu.“ Načež se Čapek k přítomným obrátil slovy: „Drazí bratři a sestry! Slib, který vám chci předložit, týká se toho, co by každý statečný člověk rád viděla uskutečněno. Tímto slibem se nezavazujete k nějaké určené intelektuální víře nebo vyznání, ale k mravním a duchovním cílům. Ve světě, jako je náš, kde dosud tolik musí bíti vykonáno pro vybudování království božího, které znamená dokonalý stav člověka, je namístě, aby ti, kteří hodlají věnovati se boji proti zlu a napomáhání dobru, aby se navzájem znali a vzájemně si pomáhali. Vyslechněte nyní první slavnostní slib, jímž naše první obec je formálně ustavena.
Ve jménu lásky k pravdě a svobodě, v duchu velkých proroků
spojujeme se k službě Bohu v člověku a v celém lidstvu.
V tiché svatyni vlastního svědomí slibuji,
že se vynasnažím se vší upřímností býti v tomto smyslu
dobrým členem Svobodného bratrství.
Toto je náš slib a jako symbol přijetí povstaňme. A stojíce tiše podejme si navzájem ruce k bratrství a srdečně se uvítejme jako bratři a sestry a jako členové Svobodného bratrství.“
Sám Čapek si v poznámkách tento slib zaznamenal takto:
V lásce k pravdě a svobodě a v duchu největších buditelů lidstva
oddáváme se službě Bohu službou lidem a lidskosti.
V svatyni svého svědomí slibujeme,
že se vynasnažíme s veškerou opravdovostí
v tomto duchu být dobrými unitáři.
Dne 2. července 1922 pak použil ještě obdobně koncipované a obdobně silné vyznání oddanosti:
„Přátelé, skloňme se v duchu a vyznejme v hlubinách své bytosti úctu a oddanost tomu, co za nejvyšší hodnotu všech hodnot považujeme, co je láskou naší lásky a sílou našeho nadšení! Slibme sobě a Bohu, který je v nás, že budeme státi v poznané pravdě, že budeme služebníky lidskosti a jeden druhému upřímnými bratry a sestrami. Slibme sobě a Bohu, který je v nás, že chrám své duše zbavíme všeho škodlivého a zbytečného a že jej otevřeme dokořán pravdě, kráse a lásce. Budiž naším pevným předsevzetím všemožně k tomu pracovati, aby Svobodné bratrství stalo se duchovním domovem všech, kteří touží po doteku přítomného a živého Boha v přítomných a živých lidech, kteří věří v jednotu Boha s lidmi a v konečné vítězství lásky, pravdy a spravedlnosti.“
A poté
Čapkův projekt slavil velký a snad i nečekaně rychlý úspěch. Hned na ustavující schůzi bylo registrováno několik prvních stovek členů Svobodného bratrství a po každé další nedělní přednášce následovali další. Informace o nich se šířily Prahou jako lavina, čemuž napomohly i dvě shromáždění konané veřejně pod širým nebem na Staroměstském náměstí v červenci a v září, vždy v sobotu. Od 2. října pro obrovský zájem doplnil Čapek nedělní přednášky o druhé místo jejich konání; dopoledne byly od 10:00 v Obecním domě, a kromě toho začaly i podvečerní, přesně od 17:00 do 18:00 v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, patřící Československé církvi husitské – a každá z nich byla na jiné téma! Nebylo pro něho problém naplnit obě mnoha stovkami posluchačů. Svobodné bratrství mělo se svým přístupem k víře a náboženství otevřenou cestu k slibné budoucnosti.
Zakončeme tento letmý vhled do událostí, během nichž se za necelý rok zformovalo dodnes platné jádro českého unitářství, moc hezkou Čapkovou myšlenkou vystihující podstatu toho, čím úspěšně oslovil tolik lidí a oslovuje je dodnes. Zazněla 8. října v chrámu sv. Mikuláše v úvodu přednášky Proč hledá člověk Boha: „Bohu slouží, kdo slouží člověku; člověku slouží, kdo probouzí v něm božské síly.“
KLK
Zdroje: Archiv NSČU, kart. 32, 33, 81, 82, NFČ 2., Cesty a cíle II, 1923, s. 23 (119).
projev NFČ při ustavení SSB, z článku Vzpomínka na prvou manifestaci
(Cesty a cíle 2, 1923, s. 119-123.)