kategorie Osobnost českého unitářství in memoriam
OŠS:
český unitářský duchovní
(8. března 1900, Vítov u Slaného – 11. srpna 1983 Praha)
V roce 1918 se ve Slaném vyučil knihtiskařem, poté až roku 1927 pracoval typograf v různých tiskárnách, od roku 1920 v Praze. Roku 1923 začal navštěvovat Čapkovy přednášky (členem se stal 1924) a zakrátko nabídl Svobodnému bratrství své služby. Od roku 1924 se dobrovolnicky věnoval duchovenské práci (nejprve čtvrt století jako laik) a učil v nedělní škole.
Roku 1925 se oženil s Annou Plecháčovou, děti ale nikdy neměli.
Mezi lety 1927 až 1929 vedl tiskárnu společnosti Svobodného bratrství, následně, po roce 1935, pracoval jako tajemník NSČU (měl na starosti práci odboček), učitel náboženství, kazatel a redaktor našich časopisů. Během let 1950 až 1951 si doplnil vzdělání na Teologickém semináři Husově teologické fakulty a roku 1950 se na základě podnětů tehdejšího vedení NSČU stal duchovním pro nově ustavenou obec na Praze 12. Ordinován byl 26. 9. 1950. Do penze odešel tehdejších zákonů musel odejít roku 1960, nicméně i poté kontinuálně až do své smrti stále jako duchovní obětavě vypomáhal všude, kde bylo potřeba. Zemřel 1983 na selhání srdce.
Mezi lety 1924 až 1982 byl kontinuálně členem ÚSS, což z něj dělá nejdéle sloužícího člena tohoto orgánu. Podle kolegů byl jediný, kdo poctivě den co den, i když nebyla shromáždění, docházel do Unitarie a pracoval. Dá se bez nadsázky říci, že unitářství zasvětil celý svůj život. Ovšem vždy působil velmi skromně, aniž by si kdy nárokoval jakékoli pocty a uznání, a možná i proto byl jeho přínos neprávem zastíněn jinými osobnosti. Dá se tak snadno přehlédnout nejen obrovský objem jeho práce, ale i to, jak renesančním člověkem byl: výborně psal, bravurně maloval, skládal písně a jako jeden z mála našich duchovních se systematicky věnoval i duchovenské práci pro děti. Jednoznačně patří mezi osobnosti, které nám svým přístupem k unitářství a péčí o člověka mohou být velkým příkladem.
S vysokou pravděpodobností je autorem současné podoby našeho unitářského znaku.
Nominován pro všestranné zásluhy o rozvoj českého unitářství a obětavou skromnou službu trvající více než půl století, a to nejen v oblasti laické, ale i duchovenské služby. Ani během komunistického režimu se jako jeden z mála našich duchovních neodchyloval od étosu prvorepublikového čapkovského unitářství, v němž vyrostl.
LOU: Narodil se 29. 4. 1922 v Praze v rodině s chorvatskými předky.
V jeho životě bylo mnoho složitých okamžiků, například špatný vztah s přísně jednajícím otcem, ale i práce v Německu během druhé světové války, kde prožil nálety, hlad a dobývání Berlína sovětskými vojsky. Palka byl však duchovně založený a více než o víru se opíral o vlastní mystické zkušenosti, které ho provázely již od dětství. Sympatie choval k teozofii a unitářství, pamatoval bratra Rev. Karla Hašpla a jeho přednášky a další.
Ve zralém věku využil své zkušenosti v Unitarii, kterou znal už z let 1. Československé republiky. Jako laik začal přednášet, později se stal laickým duchovním a nakonec ordinovaným reverendem jablonecké obce Unitarie.
NSČU jako organizaci podporoval také publikačně. Jeho články vycházely v časopisech Cesta, Meditace, Logo, Svobodná cesta, v Poutníku brněnských unitářů či v celostátním duchovním časopisu Phoenix. I ve vyšším věku s nimi měl úspěch. Byl autorem několika úspěšných a opakovaně vydávaných knih, věnovaných duchovní cestě a reinkarnaci.
Zemřel 2. 6. 2011.
Zasloužil se o vedení unitářské obce v Jablonci nad Nisou průběžně i v době tuhé normalizace. I v této těžké době kolem sebe sdružoval lidi, kteří měli zájem o duchovní tématiku. Aktivně přednášel až do roku 2002 do svých 80ti let.
Na počátku nultých let 21. století aktivně napomohl k oficiální obnově liberecké unitářské obce pod hlavičkou nového vedení NSČU. NSČU podporoval též publikačně.
Jiří Palka patřil mezi ty unitářské duchovní, kteří dosáhli slušného renomé a známosti i v mimounitářském prostředí. Jeho význam spočíval také v tom, že přerostl svoji roli až do pozice respektovaného duchovního učitele. Palkova práce a odkaz jsou stále cenným přínosem pro duchovní rozvoj a hledání smyslu života.
OUB: Narozen v Praze, Karlíně, unitářem od r. 1930. V září 1944 ustanoven duchovním v Brně. 1945 byl zapsán na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity, 1946 přešel na Masarykovu univerzitu v Brně. Půl roku pobýval jako student na Meadville Lombard Theological School v Chicagu a na rovněž půl roku na Manchester Unitarian College v Oxfordu. Po návratu v létě 1948 byl v komunistickém Československu sledován. přispělo k tomu, že pracoval nějaký čas jako tajemník Unitářské pomocné služby v Československé republice a skutečnost, že členem OUB byl tehdy armádní generál Dr. Bohumil Ečer, významný spolupracovník Dr. Edvarda Beneše a člen mezinárodního soudu, který soudil válečné zločince. Po smrti generála Ečera byl Rev. Mikota zatčen a odsouzen na 4 a půl roku vězení. Díky amnestii prezidenta republiky byl propuštěn dříve. Po propuštění mohl dostat jen špatně placenou práci v 1. brněnské strojírně. V době "Pražského jara" pracoval v Cementárně Mokrá. Od r. 1966 mohl opět působit v OUB jako kazatel. Téměř zaniklou obec s přáteli obnovil. Její činnost přinášela četným lidem naději a jasný pohled na život – tolik vzácné za totalitního režimu. V 80.a 90. letech reprezentoval NSČU na mezinárodních konferencích IARF a kongresech. V období po revoluci působil ve funkci ústředního duchovního. Byl dlouholetým členem ÚSS a ještě ve vysokém věku aktivně zastával řadu funkcí, naposledy jako předseda OUB. Rev. Miloš Mikota byl spjat s Unitarií celým svým životem.
Livie Dvořáková
POU: Narodila se 27. 9. 1938 v Praze a byla vnučkou zakladatele československé unitarie Dr. Norberta Fabiana Čapka a dcerou významného duchovenského unitářského páru Bohdany a ThDr. Karla Hašplových. Absolvovala technická studia. Livie Dvořáková byla již od doby raného dětství konfrontována perzekučními zásahy vůči jí i jejím nejbližším ze strany nacistického Gestapa a posléze i Státní bezpečnosti.
Duchovenské unitářské role se mohla zhostit až po pádu komunistického režimu. V letech 1994 až 2002 zastávala v době sporů NSČU s Vladimírem Srejčkem stínový post ústřední duchovní v české unitarii.
Livie se aktivně podílela na zachování historie českého unitářství. Ve sborníku Tvůrčí život publikovala vzpomínky na svou rodinu a první čtyři dekády českého unitářství. O jejím životě a dílech si můžete přečíst například v knize od Radovana Lovčího.
Livie zůstává v paměti českých unitářů jako hluboce duchovní a empatická osobnost, která významně přispěla k rozvoji a zachování českého unitářství. Livie zemřela 25. 4. 2021 v Praze.
Duchovenské unitářské role se mohla zhostit až po pádu komunistického režimu. V letech 1994 až 2002 zastávala v době sporů NSČU s Vladimírem Srejčkem stínový post ústřední duchovní v české unitarii.
Livie se aktivně podílela na zachování historie českého unitářství. Ve sborníku Tvůrčí život publikovala vzpomínky na svou rodinu a první čtyři dekády českého unitářství. O jejím životě a dílech si můžete přečíst například v knize od Radovana Lovčího.
Livie zůstává v paměti českých unitářů jako hluboce duchovní a empatická osobnost, která významně přispěla k rozvoji a zachování českého unitářství. Livie zemřela 25. 4. 2021 v Praze.