květinová slavnost
Květinová slavnost je oslavou života, jara a jednoty v mnohosti a je v dnešní době slavena v různých zemích na světě i různých náboženských denominacích. Kořeny této slavnosti však spočívají u českých unitářů.
Historie květinové slavnosti sahá až k roku 1924. Tehdy N. F. Čapek přišel s nápadem připomenout si rozmanitost lidí a současně to, co mají společné. Tato slavnost neměla být lacinou náhražkou tradičního křesťanského přijímání; měla být svým způsobem něčím víc, jít dál a nespojovat lidi v určité ideologii, nýbrž nabídnout prostor ujednocení komukoliv dobré vůle. Hlavní motivem mělo být zdůraznění lidské identity a sjednocující přítomnosti principu života.
Lidé, kteří přicházejí na květinovou slavnost, s sebou mají přinést květinu. Každý může vybrat květinu podle svého uvážení; zahradní nebo polní, velkou či malou. Volnost výběru symbolizuje naši svobodu. Květina, kterou asi zvolíš a přineseš, tě vlastně při slavnosti zastupuje. Při příchodu květinu vložíš do vázy na určeném místě k ostatním květinám, které přinesli druzí. Tímto je vyjádřena myšlenka rovnosti lidí: že se nezříkáme sebe ve společenství druhých, ale zároveň s každým chceme sdílet společnou cestu. Při shromáždění je květinám požehnáno, a když shromáždění skončí, každý si vezme si ze společné vázy opět květinu, ovšem jinou, než přinesl, to je opět učiněno na znamení, že si nikdo nevybírá, s kým svou cestu sdílí.
My lidé jsme každý jiný, každý jsme zcela unikátní a originální bytostí, v každém z nás je přítomen věčný duch života. Proto jsme spolu s ostatním veškerenstvem jako květiny na rozlehlé louce. Těch květin je tam bezpočet; každá docela jiná, přesto však spolu vytvářejí podivuhodnou harmonii. My lidé, navzdory své rozdílnosti, spolu také můžeme vytvářet harmonii. A o tom je právě naše květinová slavnost. O tom, že není nutné stylizovat se do dané věrouky, které třeba v hloubi duše beztak nemůžeme věřit; naopak je dobré být sám sebou, pěstovat dobrou vůli a toleranci a nejrůznějšími cestami se snažit být lepším člověkem.
Lidé, kteří přicházejí na květinovou slavnost, s sebou mají přinést květinu. Každý může vybrat květinu podle svého uvážení; zahradní nebo polní, velkou či malou. Volnost výběru symbolizuje naši svobodu. Květina, kterou asi zvolíš a přineseš, tě vlastně při slavnosti zastupuje. Při příchodu květinu vložíš do vázy na určeném místě k ostatním květinám, které přinesli druzí. Tímto je vyjádřena myšlenka rovnosti lidí: že se nezříkáme sebe ve společenství druhých, ale zároveň s každým chceme sdílet společnou cestu. Při shromáždění je květinám požehnáno, a když shromáždění skončí, každý si vezme si ze společné vázy opět květinu, ovšem jinou, než přinesl, to je opět učiněno na znamení, že si nikdo nevybírá, s kým svou cestu sdílí.
My lidé jsme každý jiný, každý jsme zcela unikátní a originální bytostí, v každém z nás je přítomen věčný duch života. Proto jsme spolu s ostatním veškerenstvem jako květiny na rozlehlé louce. Těch květin je tam bezpočet; každá docela jiná, přesto však spolu vytvářejí podivuhodnou harmonii. My lidé, navzdory své rozdílnosti, spolu také můžeme vytvářet harmonii. A o tom je právě naše květinová slavnost. O tom, že není nutné stylizovat se do dané věrouky, které třeba v hloubi duše beztak nemůžeme věřit; naopak je dobré být sám sebou, pěstovat dobrou vůli a toleranci a nejrůznějšími cestami se snažit být lepším člověkem.