Aspland, Robert

(13. 1. 1782 – 30. 12. 1845)

Tento muž patřil počátkem 19. století k nejvýraznějším a nejvlivnějším osobnostem evropského unitářství. A ačkoli byl ve své době významným duchovním, dnes je možná známější jako zakladatel a editor prvních úspěšných unitářských periodik v Británii.

Robert Aspland se narodil se 13. ledna 1782 nedaleko od Cambridge ve Wicken, kde měl jeho otec (také Robert) venkovský obchod. Rodina navštěvovala místní baptistický kostel; patřili tedy k nonkonformistům, na což byla zejména Robertova matka velmi hrdá.

Robert byl nadané dítě, a tak jej rodiče po základní škole nechali dále studovat. Již tehdy měl údajně jasnou představu o tom, že chce být duchovním (od čtrnácti let si prý dělal poznámky a zápisky z navštívených kázání). V souladu s tímto svým životním cílem absolvoval roku 1797 přípravný kurz na duchovenská studia v Battersea v jižním Londýně a o rok později nastoupil na akademii v Bristolu. Pak pokračoval studii v Marischal College, univerzitě s dlouhou tradicí ve skotském Aberdeenu, na které získal stipendium. V té době však začal vážně pochybovat o kalvinistické doktríně, k níž se baptisté hlásili. Netrvalo dlouho a s kalvinistickým přístupem k víře se nadobro rozešel. Vzdal se kvůli tomu stipendia, opustil školu i sen o duchovenské práci a přestěhoval se do Londýna. Zde přijal nabídku výrobce barev a svého budoucího tchána a nějaký čas pracoval v jeho dílně. Jen o nedělích občas vypomáhal spřáteleným duchovním a kázal v některých místních baptistických sborech.

Ovšem v té době se stále víc nonkonformistických, tedy i baptistických sborů zejména z Londýna a okolí postupně stávalo unitářskými. Souviselo to se založením prvního unitářského společenství, Lindseyho Essex Street Chapel v roce 1774, a vlivem, který tento nový náboženský proud poměrně rychle získával. Reverend jednoho z takových transformovaných baptistických sborů, John Evans z kaple na londýnské Worship Street, na přelomu století doporučil mladého R. Asplanda jako možného duchovního pro unitářský sbor v Newportu na Isle of Wight. Aspland poté v dubnu 1801 Newport navštívil a jeho kázání mělo veliký úspěch, takže jej místní kongregace hned jmenovala duchovním. To mu samozřejmě způsobilo obrovskou radost. Bylo mu tehdy pouhých devatenáct let a do měsíce se ženil, s dcerou svého bývalého zaměstnavatele Sárou Middletonovou.

Na Isle of Wight Aspland působil do roku 1805. Tehdy se měl ujmout většího sboru v Nortonu v Derbyshire, osud to ale trochu zamotal: Na první návštěvu do Nortonu cestoval přes Londýn a zde dostal nečekaně nabídku, která se dala jen stěží odmítnout – aby se stal duchovním v jednom z předních tehdejších unitářských sborů. Jednalo se o New Gravel Pit Chapel v Hackney (původně presbyteriánskou), kde jen o málo dříve působily takové osobnosti jako Joseph Priestly či Thomas Belsham. Aspland dlouho neváhal. Vyvázal se z předjednaných povinností v Nortonu a nastoupil v Hackney, kde pak působil dalších čtyřicet let.

V novém působišti se Robert Aspland okamžitě aktivně zapojil do prací na vytváření organizovaného unitářství. Roku 1806 založil nový a záhy velice úspěšný unitářský časopis Monthly Repository (Měsíční zpravodaj). Nebyl to první pokus vytvořit unitářské periodikum, ale všechny předchozí měly jen jepičí trvání a zůstaly bez většího významu. Aspland se pokusil kolem svého časopisu sjednotit liberální kongregace ve společné věci, tedy účinné obraně proti rostoucím útokům ortodoxních křesťanů. (Zde je nutné podotknout, že unitářství v té době ještě nebylo v Británii státem uznaným náboženstvím, legalizováno bylo až se změnou zákona roku 1812.) Asplandovi se to dařilo velmi dobře, byl rozeným vůdčím typem a rozrůstající se anglické unitářské společenství ho tak také záhy vnímalo. Získal si uznání a prestiž dříve, než mu bylo třicet let.

Svou roli v tom jistě hrála i jeho odvaha. V roce 1810 se například nerozpakoval publikovat Výběr žalmů a hymnů pro unitářské bohoslužby (A Selection of Psalms and Hymns for Unitarian Worship), což bylo kvůli názvu obsahujícímu sousloví „unitářské bohoslužby“ dost odvážné, protože tehdy ještě platil zákon, podle nějž bylo odmítnutí sv. Trojice trestné. Monthly Repository vedl Aspland dvacet let a je až neuvěřitelné, kolik práce v něm zastal. Sám do něj psal, byl jeho editorem a zajišťoval kompletně i finance na vydávání. K tomu ještě v roce 1815 založil druhé v podstatě unitářské periodikum, The Christian Reformer (vycházel do roku 1844). Na rozdíl od Monthly Repository byl Reformer určen především chudším a širším vrstvám s nižším vzděláním; měl levné předplatné, aby byl dostupný opravdu téměř každému zájemci o liberální křesťanství či unitářství.

Kromě toho byl Robert Aspland také jedním z hlavních organizátorů Unitářského fondu pro misijní práci. Ten byl založen kvůli potřebě finančně podporovat duchovní putující po Britských ostrovech a šířící unitářské myšlenky. Aspland byl prvním tajemníkem tohoto fondu, a to od jeho založení roku 1806 do roku 1818. V roce 1813 Aspland zřídil unitářskou akademii v Hackney pro školení duchovních, byl to však jeden z mála jeho podniků, který se neujal, škola musela být roku 1818 uzavřena. Částečně i kvůli špatnému Asplandovu zdraví – nemohl se jí tehdy věnovat tak, jak by si přál. Aspland se také významně podílel na přesvědčování členů parlamentu o nutnosti přijetí zákona umožňujícího náboženskou svobodu pro netrinitářská vyznání víry (byla přijat v roce 1812). Není bez zajímavosti, že jako duchovní (a byl v tom absolutně ojedinělý) měl ve svých sborech za členy i Židy, a to jak na Isle of Wight, tak později v Hackney. Snad proto, že si jednak uvědomoval, že se od nich je čemu učit, jednak proto, že pevně věřil, že svoboda by měla být pro všechny a vždy se zajímal a staral o práva druhých.

V dějinách anglického unitářství je také výrazně zapsán jako jeden ze zakladatelů Britské a zahraniční unitářské asociace. Ta vznikla v roce 1825 jako první unitářská organizace na národní úrovni a Aspland byl zvolen jejím prvním tajemníkem, 1825–1830. Znovu jím pak byl v letech 1835–1841. Lidé, kteří s ním pracovali, na něj vzpomínali jako na distingovaného, možná někdy až autoritativního muže.

Ve veřejné oblasti se Aspland hodně snažil o reformu anglického trestního práva. Tvrdil, že zákony jsou v této sféře v Anglii „psány krví“ a měly by být modernizovány. Vystupoval také radikálně proti válce, což tehdy opět znamenalo mít notnou dávku odvahy – například po vítězství admirála Nelsona u Trafalgaru, které bylo v Británii nadšeně a vlastenecky oslavováno, a stejně tak později po pádu Napoleona se neradoval spolu s národem, ale tvrdil, že národní vášní se stává pomsta a lidé zapomínají na evangelium míru.

I když mu v posledních letech života již příliš nesloužilo zdraví, v práci nepolevoval. Naposledy kázal 4. února roku 1844. Zemřel v Hackney den před koncem roku 1845 na srdeční selhání. Pohřben je v místní kapli, kde dlouhá desetiletí působil. Na jeho práci pak v mnoha ohledech úspěšně navázal jeho syn Robert Brook Aspland, který byl také unitářským duchovním. Po otcově smrti vedl Christian Reformer až do jeho zániku roku 1863 a stal se načas stejně jako on tajemníkem Britské a zahraniční unitářské asociace.