kategorie Osobnost českého unitářství in memoriam
Karel Hašpl
OŠS: Narodil se roku 1904. Stal se nejbližším kolegou Norberta Fabiana Čapka a významným pokračovatelem v jeho díle. K Čapkovi nasměrovala Hašpla rodinná přítelkyně hned v lednu 1922, kdy začínaly přednášky v Obecním domě. Čapek ho nadchl a ve Svobodném bratrství se Karel Hašpl našel. Začal ihned pracovat pro nedělní školu a časopis Cesty a cíle. Se svou pozdější ženou (a Čapkovou dcerou) Bohdanou vystudovali unitářský seminář v kalifornském Berkley, kde byli v roce 1930 ordinováni na duchovní. Po návratu se Hašpl ihned zapojil do další práce: mimo jiné vedl programy v mimopražských odbočkách i v Praze, nedělní školu, psal skripta i knihy.
Po Čapkově zatčení převzal vedení a správu naší organizace. Během války byl členem ilegálního výboru a jeho zásluhy jsou patrné hlavně v zajišťování pomoci ze zahraničí. Po válce se mu podařilo navázat spolupráci s Unitářskou pomocnou službou a rovněž vyjednat stipendijní pobyty českých studentů na unitářských teologických školách v Chicagu a Oxfordu.
Také se stal členem státní komise připravující nové církevní zákony, které byly vydány 1949. Pracoval pro ni s velkými ideály a sny o tom, jak díky nim unitáři dokážou systematicky rozšířit svou organizaci, to vše ale nakonec skončilo hlubokou deziluzí. K tomu se přidal marný boj s nevyléčitelnou nemocí, která postihuje hlasivky. Jeho zdraví se nevratně zhoršovalo a Karel Hašpl se postupně stahoval z veřejného vystupování. Roku 1958 odešel do důchodu a zemřel v pouhých 60 letech.
Nominací na cenu Čapka chceme upozornit na Hašplovy obrovské zásluhy ve všech sférách vedení naší organizace, jak laické, tak duchovenské, které jsou dlouhodobě neprávem zastíněné osobností jeho tchána. Zejména v dobách druhé světové války a v poválečné době byla jeho vůdčí role pro přetrvání a rozvoj NSČU klíčová.
LOU: Narodil se 29. 4. 1922 v Praze v rodině s chorvatskými předky.
V jeho životě bylo mnoho složitých okamžiků, například špatný vztah s přísně jednajícím otcem, ale i práce v Německu během druhé světové války, kde prožil nálety, hlad a dobývání Berlína sovětskými vojsky. Palka byl však duchovně založený a více než o víru se opíral o vlastní mystické zkušenosti, které ho provázely již od dětství. Sympatie choval k teozofii a unitářství, pamatoval bratra Rev. Karla Hašpla a jeho přednášky a další.
Ve zralém věku využil své zkušenosti v Unitarii, kterou znal už z let 1. Československé republiky. Jako laik začal přednášet, později se stal laickým duchovním a nakonec ordinovaným reverendem jablonecké obce Unitarie.
NSČU jako organizaci podporoval také publikačně. Jeho články vycházely v časopisech Cesta, Meditace, Logo, Svobodná cesta, v Poutníku brněnských unitářů či v celostátním duchovním časopisu Phoenix. I ve vyšším věku s nimi měl úspěch. Byl autorem několika úspěšných a opakovaně vydávaných knih, věnovaných duchovní cestě a reinkarnaci.
Zemřel 2. 6. 2011.
Zasloužil se o vedení unitářské obce v Jablonci nad Nisou průběžně i v době tuhé normalizace. I v této těžké době kolem sebe sdružoval lidi, kteří měli zájem o duchovní tématiku. Aktivně přednášel až do roku 2002 do svých 80ti let.
Na počátku nultých let 21. století aktivně napomohl k oficiální obnově liberecké unitářské obce pod hlavičkou nového vedení NSČU. NSČU podporoval též publikačně.
Jiří Palka patřil mezi ty unitářské duchovní, kteří dosáhli slušného renomé a známosti i v mimounitářském prostředí. Jeho význam spočíval také v tom, že přerostl svoji roli až do pozice respektovaného duchovního učitele. Palkova práce a odkaz jsou stále cenným přínosem pro duchovní rozvoj a hledání smyslu života.
Bohumil Houser
OUB: Bohumil Houser se narodil 1. 3. 1922 v Bratislavě. Za aktivní účast v odboji v Československu a Rakousku byl vězněn v koncentračním táboře Creussen, kde před příchodem amerických jednotek zahájil úspěšnou vzpouru vězňů. Po válce pracoval ve vyšších řídících funkcích, od roku 1948 žil v exilu, mimo jiné v Austrálii, kde studoval magickou medicínu domorodců, a v Německu, kde se stal přímým žákem duchovního učitele B. Sacharova a Ch. Wallinské-Hellerové, hlavní misionářky Svámího Šivanandy.
Získal četné mezinárodní kontakty s buddhisty v Americe, Asii a Evropě. Po amnestii v roce 1956 se vrátil do Československa, mohl však pracovat pouze jako dělník a řadový úředník. Byl dlouholetým předsedou a lektorem nejstaršího klubu jógy v Československu, založeným v roce 1964 dr. K. Wernerem v Brně. Dvacet sedm let pořádal meditační kurzy v duchu zen-buddhismu. Je autorem mnoha prací o buddhismu, józe, hlubinné psychologii, historii, filozofii, které vyšly v samizdatu. V roce 1987 obdržel čestný doktorát Světové konference alternativní medicíny za čtyři patentové vynálezy z oborů akupunktury a nových léčebných postupů. V roce 1987 byl také zasvěcen do čínské léčebné metody qi-gong profesorem Mei-guandem.
V roce 1966 se ujal obnovy unitářské obce v Brně, která po uvěznění M. Mikoty a po smrti mladého duchovního D. Špaleho na čas přestala fungovat Není sporu o tom, že díky iniciativě bratra Housera a dalších laických kazatelů se činnost brněnské obce opět pozvedla a přinášela posluchačům duchovně trpícím pod komunistickým materialismem naději a duchovní posilu. Zároveň byla prohloubena spolupráce s Jógaklubem. Bratr dr. Bohumil Houser inicioval také různé jógové tábory a navazoval kontakty s podobně zaměřenými organizacemi i jednotlivci. Například s klubem jógy v Olomouci, který pořádal kurzy jógy v přírodě.
Šlo o velmi aktivní a výraznou pozitivní osobnost, která se zasloužila o pokračování činnosti brněnské Unitarie v době nejtvrdší „komunistické“ totality. Bohumil Houser se také v období „strejčkiády“ plnou vahou postavil na stranu vylučované demokratické části Unitarie.
POU: Eva se narodila 30. 6. 1933, členkou Pražské obce unitářů se stala v roce 2000, později se stala členkou místního správního sboru, působila i jako revizorka.
Eva se vždy zapojovala – ať ve funkci či mimo ni – do dění ve své unitářské obci. Každoročně se podílela na přípravě vánočního pohoštění a organizaci jiných drobných událostí. Byla člověkem, který měl velké nadání zažehávat spory, vždy se však místo hádek a střetů snažila najít kompromis. Obdivuhodná byla také její péče o svého manžela, kterému pomáhala ve chvílích nejtěžších ač její vlastní zdravotní stav nebyl v té době nejlepší.
Eva zemřela 5. 9. 2023.