Vesna, bohyně jara
Sofia Pavala
22. března 2020
Moji milí, drazí přátelé!
Včera ke mně přišla pootevřenými dveřmi Vesna, bohyně jara, a závan všech lučních vůní tančí po místnosti! Usmála se na mě a šibalsky mrkla modrým očičkem: „Máš zaracha, viď? Já jsem vám to naznačovala, ale když vy lidé si prostě nenecháte ani naznačovat... Můj zdvižený prst znamená, tato cesta není správná! A jak říká jedno přísloví, i slepá ovce může mít jedno bílé a druhé černé jehně…“
Zastyděla jsem se za nás. Nevěděla náhle, co odpovědět. Všechno jako by se zastavilo, zpomalilo. Lidé přestali všude běhat, auta jezdit, letadla létat. Karanténa. Centra měst jsou prázdná a klidná, majestátní budovy najednou dýchají svým tajným životem. Kde jsme my, lidé, kteří se ještě před týdnem tlačili v metru, ve spěchu do sebe strkali na ulicích a chvátali – kam? Někam!
Čas se náhle kamsi vyklonil, jako když z okénka ujíždějícího vlaku sleduje koleje a teď funguje, jako všechno kolem, v nouzovém režimu. A možná právě Teď se mnohým otevírá nová verze toho, jak bytostně prožívat svoje pobývání tady. Všechno je nachystané pro naši změnu a transformaci.
Proč? Protože my lidé jsme součástí tohoto světa, svět není mimo nás. Jako jsem já ve světě, tak svět je ve mně. Jsme součástí přírody každou svou částečkou. Tím, kým jsme, se stáváme jedině díky komunikací se živými bytostmi, a vytváříme tak spojení v síti života a vzájemné propojení celou naší planetou. Jsme součástí společnosti a společně zodpovědní za své lidství. Naší správnou cestou je směřování k soudržnosti a celistvosti celého systému vesmíru. Neexistují žádné absolutní hranice a rozdělení, jsou to jen body a místa přechodu. Naše rodiny, naši přátelé a blízcí jsou právě tak naší součástí v složité síti vztahů, jako jsou naše oči nebo mozek námi. Patříme si vzájemně.
Marnivá snaha prosazovat svoje Já a soutěžit proti druhému Ty je špatná volba, protože se tak poškozuje celistvost. Bezohledným prosazováním svého zájmu ublížím druhému, narušuji tak Celek. Poškodím-li tebe, svého bližního, uškodím tak i sobě. Velmi jednoduchá logika chodu věcí. Každá naše laskavost ale každý špatný čin namířený proti druhému píše novou budoucnost. Spolupráce a mezilidská součinnost je prvotním a zdravým požadavkem naší nové doby, která právě teď otevírá dveře. Otevřete oči, ty dveře jsou právě tady. No tak, otevřete svoji mysl a do těch dveří vstupte!
Jsme součástí toho samého Celku, spolupráce znamená empatii, vstřícnost, porozumění a s radostí říkám to slovo nejdůležitější: LÁSKU. Milovat svůj život znamená milovat to, čeho jsme součástí, milovat bližní. Být zdravý je dnes aktuální úkol, každému kolem sebe přejeme hodně zdraví a myslíme to ze srdce a upřímně, stejně tak, jako ostatní přejí totéž i nám. Být zdravý předpokládá žít v harmonii se skutečností, netoužit po malicherných věcech. Objevovat prostou krásu světa v proměnlivosti trvání, tak jako děti, a hledat v sobě posvátnou úctu k darům. Vidět, slyšet, přivonět, příroda jsme i my sami a Vesna je nádhernou a štědrou bohyní!
Každý zdravý člověk radši dává, než vlastní. Dávání je tvůrčí akt na rozdíl od vlastnění, které v sobě skrývá plíseň ulpívání. Hromadění majetků a věcí kolem nás vytváří bariéru a mezi lidmi klade hranice. Jedině takové společenství lidí, pro které má dávání vyšší hodnotu než pochybné vlastnění, je zdravé společenství. Společenství, kde upřímnost a solidarita, porozumění a empatie, součinnost a prohlubování dobrých mezilidských vztahů vytváří jemné, ale silné pouto lásky mezi jeho členy. Jedině taková společnost, založená na sdílení a vzájemné spolupráci pro dobrý život na naší planetě, je cestou k soudržnosti, celistvosti a zdravému chodu vesmíru. Pojďme si takové Společenství vytvářet spolu!
„Ty dveře jsou tady, můžete vkročit dál…“ laskavě mi pokynula moje vzácná návštěvnice, bohyně Vesna.