Možnost posunout se vpřed
Libor Mikš
26. března 2020
nyní žijeme v podmínkách, v nichž se velmi pravděpodobně nikdo z nás ani z našich příbuzných a známých dosud neocitl. Z domovů většina z nás vychází jen výjimečně, společenský život téměř vymizel. Současnost bývá označována za krizi, za pandemii, zejména zdravotnictví prodělává velmi tvrdou zatěžkávací zkoušku. Zkrátka nic pěkného, nic, co by si na první pohled kdokoli z nás přál.
I já trávím svůj čas převážně doma. S velkým zájmem jsem si přečetl příspěvky svých kolegů na unitářském webu a musím říci, že se mi bez výjimky velmi líbí. Dodávají nám všem potřebnou naději a dokládají, že naši duchovní jsou lidmi na svém místě. Nyní jsem na řadě já a prožívám určité napětí, zda se i mně podaří vyjádřit svůj postoj tak, aby byl pro ostatní nadějí do budoucna. Také sleduji aktivity některých obcí, jak se zapojují do podpůrných činností, například šitím roušek. I to si samozřejmě zaslouží patřičné ocenění.
Do našich myslí se vkrádá nejistota a obavy z budoucnosti, mnozí propadají panice a beznaději. A velmi významnou se stává touha, aby vše bylo jako dříve, abychom náš život vrátili zpět na koleje, z nichž jsme byli tak necitlivě vyhozeni. Pravdou také je, že informace poskytované sdělovacími prostředky jsou velmi rozporuplné, což nikomu na klidu nepřidá. Nešťastný původce současného stavu, zákeřný koronavirus, stále není vědecky důkladně probádán a pro běžného člověka je něčím neuchopitelným, což v nás rovněž vyvolává strach. Jenže strach a obavy jako nezvládnuté emoce, to je to poslední, co bychom mohli potřebovat. Energeticky náš organismus totiž velmi oslabují, a ten pak může infekci mnohem snáze podlehnout.
Jak se tedy s takovou situací vypořádat? Pokusím se nabídnout svůj pohled. Připouštím, že současná situace není příliš komfortní, ale nemyslím si, že vznikla „náhodou“. V mém pojetí je stvoření dokonalý projekt, kde je vše vzájemně spolehlivě provázané a každý čin i myšlenka přináší své jednoznačné následky. Předně doporučuji nesnažit se hledat viníka kdekoli jinde než v nás samotných. Nevnímejme vše jen negativně. Každá situace, v níž se ocitneme, nám nabízí možnost něco nového poznat, něco pochopit a posunout se vpřed. Přece i v tom „předtím“ jsme byli s mnohým nespokojeni. V mezilidských vztazích docházelo k odcizení, vzájemná konfrontace dostávala mnohem více prostoru než spolupráce, propagovaný liberalismus se mnohdy redukoval pouze na snahu starat se jen sám o sebe. Chci tím mimo jiné říci, že já netoužím po tom, aby bylo vše jako dříve. Protože to, co bylo dříve, vedlo k tomu, co je nyní.
Současnost je úžasným divadelním představením, kde na otevřené scéně vidíme na jedné straně altruistickou a úctyhodnou obětavost, a na straně druhé sobeckou kupeckou vypočítavost. Sami se musíme rozhodnout, kterou z těchto rolí chceme ve svých životech hrát. Avšak podporu univerza dostává pouze jedna z těchto roli, ta, která reprezentuje a zosobňuje Lásku. Beznaděj není na místě, ani trpné očekávání věcí příštích plné obav. Jsem přesvědčen, že tímto „ohněm“, projdeme poměrně rychle, v řádu měsíců, nikoli let. Koronavirus je pouze průvodním jevem, který se vytratí stejně rychle, jako se objevil. A pročištění se ocitneme v podmínkách, které i přes přechodné potíže budou mnohem lepší než ty dřívější.