Člověk s rouškou
Jarmila Plotěná
8. dubna 2020
Všichni společně se snažíme jeden druhého chránit. Nakazím-li jiného, prohlubuji a prodlužuji celkový problém, neopatrnost jiného vůči mně prohlubuje a prodlužuje celkový problém rovněž. Rouška je pro mne připomenutím, že je třeba všeobecné hygieny a vůbec – že je ohleduplnost a čistota důležitá.
Rouška tak poněkud dává za pravdu mému dávnému pocitu, že v našem světě před touto současnou pandemií bylo všechno možné důležitější než nějaká dbalost o hygienu a čistotu. Na takové věci jako by nebyl čas. Kdo se podíval neuspěchaným pohledem na náš veřejný prostor a dovedl se poněkud zastavit a zbavit se pověstné provozní slepoty mohl mít dojem, že ze všeho nejvíc je třeba všude čistit a zase čistit. Nastala doba, kdy tento poněkud podivný, jistě menšinový, názor nabývá na životní důležitosti.
Najednou je čistota otázkou života či smrti mnoha lidí. Najednou se ukazuje křehkost života tak jasně a zrovna v souvislosti s čistotou. A může nás napadnout, že naše situace nám připomíná hodnotu čistoty nejen té viditelné, hmotné, ale i například čistoty vlastních úmyslů, záměrů, inu čistoty chápané ve smyslu etiky. A už jsme u duchovní cesty.
Nějak nám náš společný aktuálně prožívaný příběh připomíná, že ona duchovní cesta není jen něco individuálního po čem nikomu nic není. Jednáme-li nesprávně, roznášíme tuto nesprávnost jako nákazu kolem sebe, snižujeme úroveň celku, a tento celek se pak následně nějak dále mění k horšímu a to dopadá zpětné i na náš individuální život.
Tato doba nás tak názorně učí, jak nevymluvitelně jsme všichni na jedné lodi nejen zdravotně, ale hlavně duchovně. Taková rouška nám tuto skutečnost může připomenout. Vyrábíme si je a mnozí je vyrábíme i pro svoje spoluobčany. Jsou pro nás ochranou pomůckou a také symbolem. Nemusí být pouze funkční. Ta moje je se slunečnicí.