Myšlenka nepodmíněného příjmu pro každého
Libor Mikš
15. dubna 2020
„To je komunismus, to už tady bylo a neosvědčilo se to.“ – Zaslepený názor, s nímž povětšinou nemá cenu polemizovat. Komunismus ve světě vezdejším nikde a nikdy nebyl, pokud známo. Navíc myšlenka NZP je úplně jiná, a jen tak mimochodem, původem není levicová, vznikla v pravicových kruzích. Nejde o žádné rovnostářství, zde vás nikdo o majetek připravit nechce a také se nikomu nebrání, aby měl další, nijak omezované příjmy. Ale zaslepeného člověka nepřesvědčíte, mění své názory nerad, vyžaduje to totiž práci, čas a přemýšlení.
„Je to sice pěkné, ale kde se na to vezme…“ – Tohle už je smysluplnější, přesto v podtextu námitky je skryt názor, že na to nebude kde vzít. To je otázka pro ekonomy, ale jednoznačného stanoviska se nedočkáte. Libertariáni se chytají za hlavu, jenže jiní ve svých studiích dokazují, že zdroje jsou. Asi nezbude nic jiného, než zapojit selský rozum. A jedno je jisté, zdroje na svou existenci, ať tak nebo tak, i dnes museli všichni přeživší nějak získat. Já z toho za sebe vyvozuji, že zdroje opravdu musí být, ale nechť si každý udělá svůj názor a nic nekriticky nepřejímá.
„Pokud se to zavede, nikdo nebude pracovat.“ – Tohle je poněkud zákeřný argument, avšak natolik podstatný, že jej nelze jednoduše smést ze stolu. Vychází z předpokladu, že jedinou motivací lidí pro práci je vydělat si peníze. V tomto případě si dovolím zásadně nesouhlasit a mnoho psychologů to jistě podpoří. A zdaleka nejen oni. Popravdě lituji lidi, jejichž jedinou motivací k práci jsou peníze. Nepochybuji, že takoví jsou, ale ti si vůbec neuvědomují, o co v životě přicházejí. Další diskuse k tomuto bodu by se tedy zvrhla ve spekulace o tom, kolik lidí by přestalo pracovat a kolik by v práci pokračovalo. Dívám se na to optimisticky, ale ruku na srdce, dokud se to nezkusí, tak to vědět nebudeme. Existují velké rezervy, v současných podmínkách podstatná část obyvatelstva vykonává práci nikoli nutnou, nezřídka dokonce zbytečnou.
„Je to principiálně nesprávné, protože to je něco za nic.“ – Tohle je asi nejzávažnější argument proti zavedení NZP. Ano, obecně platí, že jakýkoli užitek by měl být odměnou za vynaložené úsilí. Ale vycházím z toho, že humánní společnost musí každému jedinci umožnit lidsky důstojnou dostupnost základních životních potřeb. Na druhé straně by mělo platit, že člověk je základním článkem společnosti se svými nezpochybnitelnými lidskými právy a povinnostmi a s neoddělitelnou osobní odpovědností za sebe sama i společnost. Evropská iniciativa občanů definuje NZP jako základní lidské právo. Máme-li mít právo na NZP, jaká proti tomu stojí povinnost? Při takto postavené otázce je zde zjevný rozpor. Jak tedy z toho ven? Jistá práva se definují jako nezadatelná. A právě k takovým lidská práva všeobecně patří. Co odevzdáváte za to, že dýcháte vzduch? Máme zde tedy i práva bez povinností, nebo ne? Odpověď vůbec není jednoduchá, přesněji, vůbec není jednoduché k odpovědi dospět. Opět platí, nechť si každý zodpovědně utvoří názor sám s vědomím vlastní odpovědnosti. Jsem přesvědčen, že proti nezadatelným lidským právům stojí nezadatelné povinnosti, i když skryté uvnitř a na první pohled neviditelné. Tyto povinnosti zahrnují rozvoj vlastního poznání a jeho využití, včetně dostupných prostředků a sil, ku prospěchu svému i ostatních. Pokud by si tyto nezadatelné povinnosti uvědomovalo dostatečné množství lidí, zařazení NZP mezi lidská práva by bylo možné.
(Máte otázku nebo něco, co byste rádi autorovi sdělili? Napište!)