Světlo
Jarmila Plotěná
18. dubna 2020
Připomínám si „hymnu“ svého dětství. Patřila mému vysněnému království, ono mělo také svoje vlastní zákony, příběhy, také něco jako náboženství a svoje obyvatele, (těmi byli domácí zvířata a moje hračky a také každý, koho jsem měla ráda.) V hymně se zpívalo:
Slunce vyšlo ze mraků,
svět je plný zázraků,
hned kolem vše ožilo,
jak by noci nebylo.
Všechno vítá nový den,
všechno vstává, všechno spěchá
pozdravit se se Sluncem.
Tak jaro je takové Slunce a světlo vítající období. Tak není divu, že různá náboženství zvlášť na jaře vítají a uctívají duchovní světlo a jeho vítězství nad temnotou, smrtí a nesvobodou. V lidových zvycích nacházíme v tomto smyslu motiv vynášení Smrtky, Morany...
Na jaře je namístě i očista nejen ve fyzickém, ale hlavně duchovním smyslu. Výrazně vyvstává motiv vděčnosti a lásky, lidé si připomínají náboženské texty hovořící v tomto smyslu. Křesťané si zpřítomňují Zmrtvýchvstání, život a smrt jsou v mystériu Velikonoc velice blízko, ale také učení Ježíše, Světlo a Láska.
Připadá mi, že letošní jaro a vůbec tato naše doba pandemická nás učí už nikoli slovy, dávným vyprávěním posvátných Písem nebo poukazováním na nějaký zázrak nebo zjevení, ale přímo současným námi všemi společně prožívaným příběhem. Třeba taková známá moudrost „miluj svého bližního jako sebe samého“ se stává v pandemii životní nutností. Nebo s příklady lásky, jejíž projevy čteme v Kázání na hoře se můžeme v dnešních dnech setkat na zcela konkrétních a blízkých příkladech a také osobně se v ní osvědčovat. Význam duchovní více než fyzické blízkosti (zcela nutné opatření v těchto našich časech) prožíváme denně.
Že jsme mnozí ještě nedávno netušili, v jaké podobě k nám onen neviditelný, avšak lidmi od nepaměti tušený svět promluví?