Obrat k lepšímu?
Libor Mikš
26. dubna 2020
Přesto učiním takové průběžné ohlédnutí. Uběhly zhruba dva měsíce, které různí lidé vnímali velmi rozdílně, a rovněž velmi pestrá byla jejich reakce. Některým se přijatá opatřená zdála být příliš drakonická, jiní zase měli dojem, že opatření byla nedostatečná a přicházela se značným zpožděním. Který z těchto dvou krajních názorů byl blíže pravdě, se asi hned tak nedozvíme. Ani se nedá zobecnit, jaký typ chování je v takovém případě správný. Protože na straně jedné je jistě nutná určitá disciplína, dodržování zákonů a vládních nařízení. Ale na druhé straně nesmějí tato nařízení občany zbytečně omezovat, poškozovat a oklešťovat jejich práva, ježto za takových podmínek postavit se na odpor je správné a žádoucí. Navíc ani v této vypjaté době někteří politikové nedokáží ovládnout svoji snahu, snad vrozenou, z každé situace pro sebe vytěžit co nejvíce a pošpinit své oponenty a protivníky. Obecně se zdá, že mnohem hůře změněné podmínky vnímali a budou vnímat lidé zaměření hlavně na vnější, materiální hodnoty a zábavu. Takoví zpravidla bývají velmi sebestřední. Někteří si nedovedou život představit bez častého kontaktu například v hospodě nebo nějakém zábavním podniku. Mnozí velmi tragicky pociťují nejen propad ekonomiky a obchodování, ale zejména jakékoli výpadky svých osobních příjmů. Veškerá exekutivní opatření velmi těžce pociťují jako útok na svoji osobní svobodu. Lidé, kteří se naučili vědomě prožívat svůj vnitřní život, jsou na tom mnohem lépe. Zkrátka představení pokračuje, charaktery se více zviditelňují a ukazuje se, kdo je kdo.
Ale abych byl objektivní, celá řada lidí se reálně dostává do velmi komplikované situace, což má pochopitelně negativní dopad na jejich psychiku. Situace se jim poté může jevit ještě mnohem horší a bezvýchodnější, než ve skutečnosti je. Vidím dva hlavní důvody. Tím prvním je výpadek příjmů. Mnoho lidí žije bez jakýchkoli úspor a případný nedostatek financí na pokrytí běžných životních potřeb řeší krátkodobými a velmi nevýhodnými půjčkami, případně kreditními kartami. Nechci nyní rozebírat důvody, proč tomu tak je, ale tito lidé se bez vnější pomoci neobejdou. Druhým důvodem jsou lidské vztahy. Tím, že jsou nyní lidé více spolu, vzniká „ponorková nemoc“, při níž začíná vadit každá maličkost, která dříve byla tolerována, nebo nemusela být vůbec registrována. V praxi se pak oba tyto důvody vzájemně různě kombinují a podmiňují. Je velmi těžké být v takových případech soudcem. Málokdy máte veškeré informace, navíc je leckdy velmi těžké posoudit, nakolik jsou dostupné informace pravdivé a objektivní. Někdo opravdu téměř nemá na chleba a neví kudy kam, jiný podobně tragicky vnímá situaci, že zrovna nedostal svoji oblíbenou značku jogurtu.
Co tedy dělat? Určitě je mnohem více než kdy jindy na místě klid, vstřícnost, tolerance a ochota naslouchat. A v mezích svých možností pomáhat – v místě, kde se nacházíme a s prostředky, které právě máme k dispozici. Jedna stará moudrost říká: „Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu. Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu. A dej mi moudrost, abych je od sebe rozeznal“. Tato „minimodlitba“ se vyskytuje se v mnoha nuancích a bývá připisována více autorům, ale autorství není tolik podstatné. A již tradičně zcela na závěr: Neztrácejme víru v nadcházející časy mnohem lepší než ty dřívější.