de Benneville, George

(26. 7. 1703 –17. 3. 1793)

George de Benneville se narodil 26. července roku 1703 v Londýně, ve šlechtické hugenotské rodině, která musela před náboženskou perzekucí uprchnout z Francie. Rodina však měla v Anglii dobré postavení, na ostrovy se dostala na pozvání samotného krále Williama III., a to přímo k jeho dvoru. Kmotrou malého George se později stala královna Anna. Rodiče mu velmi brzy zemřeli, staral se o něho strýc, ale díky vazbám ke dvoru se mu dostalo velmi dobrého vzdělání včetně účasti na diplomatické cestě do severoafrických provincií v roce 1716, která byla určitým způsobem přelomová pro utváření jeho pozdějšího náboženského postoje: všiml si například, že Mauři se ke svým padlým bližním chovají mnohdy lépe než křesťané a tento postřeh mohl být základem pro jeho pozdější učení o rovnosti všech bytostí před Bohem. Na zpáteční cestě navíc prožil své první zásadnější mystické vidění. Další pak následovaly později v Anglii a měly velký vliv na příští směřování jeho duchovní cesty.

V sedmnácti letech se de Benneville rozhodl pro návrat do vlasti svých předků, do Francie, kde hodlal podporovat reformní křesťany. V Normandii pak necelé dva roky kázal a pracoval pro ilegální skupiny protestantů, ale nakonec byl zatčen a odsouzen k smrti. Na poslední chvíli mu však král Ludvík XV. udělil milost. De Benneville se poté přestěhoval do Německa. Během dalších osmnácti let, 1723–1741, cestoval po Německu a Holandsku; velmi vřelé vztahy udržoval s pietisty z Berlebergu a Wittgensteinu (přitahovalo ho zejména jejich zdůraznění vnitřní víry a odmítání vnějších forem náboženství, jako rituálu, doktríny a literalismu).

Od přátel získával hlubší poznatky i o mysticismu. Není známo, kdy a kde přesně George de Benneville vystudoval medicínu, ale jeho lékařské působení je doloženo nejpozději k roku 1739. V Německu také zažil další přelomový okamžik svého duchovního života – dnes bychom to pravděpodobně nazvali klinickou smrtí. Těžce onemocněl a ve vysokých horečkách upadl na dvaačtyřicet hodin do kómatu: Z tohoto stavu si pamatoval své halucinace, sny o bíle oděných bytostech, které mu sdělovaly, že spaseni budou všichni lidé bez rozdílu. Pocítil údajně i oddělení duše od těla. Z vnějšího pohledu se zdál mrtvý a také byl za mrtvého prohlášen. Když pak procitl a začal pod vlivem těchto silných prožitků kázat s novou intenzitou o všeobecné lásce a spáse, stal se pro katolickou církev ještě nepohodlnějším. Byl opět pronásledován a krátce i vězněn. To vše v době, kdy mnoho německých náboženských reformistů odcházelo za štěstím do Ameriky. Z jejich zpráv, především z dopisů svého přítele pietisty Johanna Christopha Sauera, se dozvídal o svobodné situaci v této zemi, a tak není divu, že roku 1741 odplul k jejím břehům také.

Cílem mu byla Pensylvánie. Na jeho další život mělo osudový vliv setkání s Jeanem Bertoletem, vlivným občanem z Oley Village, který jej přesvědčil, aby v tomto kraji začal pracovat jako lékař a vychovatel. V roce 1745 se de Benneville oženil s Bertoletovou dcerou Ester a v sousedství tchána postavil krásný dům, který sloužil nejen rodině, ale zároveň k provozu jeho lékařské praxe i jako prostor pro duchovní shromáždění (s kapacitou až šedesát osob). Tento dům dodnes stojí, byť značně upravovaný, a je uváděn jako jeden z významných previktoriánských domů v USA. Po smrti tchána, v srpnu 1757, se rodina přestěhovala do Filadelfie, kde George de Benneville strávil zbývající roky života. Zemřel 19. března 1793, v devadesáti letech. Šest jeho dětí se dožilo dospělosti, syn George pak šel v otcových stopách jako lékař.

De Benneville jako jeden z mála přistěhovalců pěstoval přátelské vztahy s místními indiánskými kmeny: získával od nich receptury mnoha léčivých bylinných přípravků a snažil se pochopit i jejich jazyky a symboly. Věřil totiž, že symbolika má stejnou platnost u všech národů a mohla by být mostem napříč kulturami i náboženstvími. Miloval dlouhé procházky krajinou, cítil niterné spojení svého života s přírodou, znal rostliny a květiny, mnohé také sám pěstoval.

Snad i kvůli tomu, že sám neměl snadný život, byl na svou dobu člověkem nesmírně tolerantním. Bůh v jeho představách byl absolutně dobrý a nikdy by neodsoudil lidskou bytost k zatracení. V době, kdy na velké části starého kontinentu ještě legitimně panovala náboženská nesnášenlivost, George de Benneville pochopil a hlásal, že k mnohým náboženským konfl iktům došlo jen proto, že lidé vnímali a obhajovali náboženské pravdy doslovně, nikoli symbolicky. Podle de Bennevilla však existovala a existuje jen jedna univerzální pravda, které se může dobrat kdokoli, stačí když bude vnímavý, tolerantní a bez předsudků způsobených nejrůznějšími náboženskými dogmaty. Tím se zařadil mezi první velké americké unitáře univerzalisty (a zcela jistě patří i mezi významné mystiky).

Většina děl z pozůstalosti této významné osobnosti úsvitu unitářské historie – knihy, rukopisy, dopisy – je dnes uložena v schwenckfeldiánské knihovně v Pennsburgu.

 

© 2005 - 2016 NSČU