Murray, John

(10. 12. 1741 – 3. 9. 1815)

John Murray se narodil 10. prosince 1741 v malém městě Alton poblíž Londýna. Základy náboženské výchovy získal stejně jako jeho osm sourozenců od otce, a to ve strohém anglikánském duchu. Ovšem když bylo Johnovi jedenáct let, přestěhovala se celá rodina do Irska, k městu Cork. Zdejší religiozita byla velmi ovlivněna nově se formující metodistickou církví (tehdy zatím jen hnutím), jež byla k věřícím a jejich duchovním i materiálním potřebám vstřícnější než církev anglikánská a jejímž důležitým cílem bylo konání dobra a sociální práce. Murrayho rodina se záhy k metodismu přiklonila a nejvřeleji právě nejstarší z dětí – John.

Podstatnou zásluhu na tom měl i duchovní (a ideový zakladatel metodismu) John Wesley, který v Corku zrovna působil. Dobře rozpoznal chlapcův zájem o teologii i jeho nadání pro kazatelskou práci, a proto se mu hodně věnoval. Když bylo Johnovi devatenáct let, zemřel mu otec a on přijal nabídku spřízněné rodiny Littleových, aby žil u nich. Tím se mu otevřela snazší cesta ke vzdělání; Littleovi nebyli chudí a navíc vlastnili velmi rozsáhlou knihovnu, jež byla Johnovi k dispozici.

Na nového člena domácnosti však začaly žárlit některé z Littleových dětí, a tak se John (s finanční podporou svých pěstounů) záhy raději rozhodl opustit Irsko a zkusit štěstí v Londýně. Při cestě do Anglie strávil nějaký čas v Limericku, kde poznal kočujícího kazatele a vynikajícího řečníka Georga Whitefi elda. Johna zaujal (Whitefieldovy názory oscilovaly mezi metodismem a velmi umírněným kalvinismem) a později, když se Murray usadil v Londýně a našel tam práci v soukenické továrně, znovu navštěvoval jeho kázání. Whitefield u Johna Murrayho navázal na to, co před ním započal Wesley, a vedl ho k duchovenskému působení. Dokonce mu v době svých výjezdů mimo Londýn dovolil, aby kázal místo něho. To byla pro Johna velká čest.

V té době se také seznámil s dívkou Elizou Nealeovou, kterou si za krátký čas (přes nesouhlas její rodiny) vzal. Mladé manžele pak výrazně ovlivnil ještě jeden duchovní: kazatel James Relly (bývalý žák Wesleyho i Whitefielda, který se však nakonec od metodismu odklonil a hlásal vlastní myšlenky takzvaného univerzalismu, tedy stručně a zjednodušeně řečeno univerzální spásu pro každého člověka, zajištěnou Kristovou smrtí a podmíněnou boží láskou, jež musí být stejná pro všechny). Mladý pár se pro Rellyho učení nadchl, ostatně John k podobnému pojetí náboženství směřoval již předtím.

Eliza byla těhotná a zdálo se, že John našel své štěstí. Bohužel se jej však nedrželo dlouho. Malý syn do roka zemřel a záhy ho přes veškerou Johnovu péči následovala i Eliza. John byl zoufalý a bez peněz, jelikož úspory padly na Elizino léčení, a načas skončil ve vězení pro dlužníky. Navíc byl poté, co se otevřeně přihlásil k univerzalismu, exkomunikován metodisty. Po propuštění z věznice se rozhodl úplně změnit svůj život a začít znovu někde jinde. Nabízel se daleký a málo známý kraj, kam odcházelo ze starého kontinentu mnoho podobně životem otřesených duší – Amerika.

Do země, k níž obrátil svou naději, dorazil počátkem podzimu 1770. Několik dalších let cestoval po východním pobřeží a působil jako kazatel hlásající v duchu univerzalismu spásu všech bytostí. V roce 1774 slyšel jeho projev v Bostonu Winthrop Sargent, vzdělaný obchodník z Gloucesteru, a jelikož smýšlel podobně jako Murray, pozval ho, aby se usadil a působil právě v tomto přístavním městě, závislém na mořském obchodu a rybaření. Murray souhlasil. Vzápětí však, v prvním roce války za nezávislost Spojených států, musel čelit nepříjemnému a nepravdivému nařčení ze špionáže pro Brity. Aby dokázal svou loajalitu k nové vlasti, nechal se najmout jako kaplan americké pěchoty, nicméně po necelém roce u vojska onemocněl a musel se vrátit do Gloucesteru.

Zde se Sargentovou podporou vytvořil v roce 1779 první univerzalistický sbor. Pak musel projít další zkouškou svého přesvědčení a vytrvalosti, protože tentýž rok byl nový sbor žalován kvůli tomu, že neodváděl daně žádné z amerických církví. Spor o suverenitu univerzalistů trval až do roku 1786, ale skončil pro ně vítězstvím; soud uznal jejich právo na vytvoření vlastní nezávislé náboženské společnosti, jejíž shromaždiště se potažmo nacházelo na pozemku jednoho z členů (W. Sargenta) a bylo vybudováno ze soukromých zdrojů.

V roce 1788 se Murray nakrátko vrátil do Anglie, navštívit matku, a poté se v Americe podruhé oženil, s ovdovělou dcerou svého podporovatele – Judith Sargent Stevensovou. Během příštích let se pak věnoval ustavování a sjednocování nových univerzalistických sborů a pomáhal organizovat první univerzalistickou úmluvu.

V roce 1793 využil nabídku působit jako pastor v Bostonu a také se tam s rodinou přestěhoval. To již měl s Judith dvouletou dcerku Julii Marii, šťastně narozenou jednačtyřicetileté mamince, poté co v roce 1790 Judith porodila své první dítě mrtvé.

Ještě dvě zkoušky osudu musel John Murray podstoupit: První byla testem jeho víry, druhá postoje k životu obecně. Když se v roce 1798 vydal na delší cestu do Filadelfie, nechal ve svém bostonském sboru dočasně kázat mladého duchovního Hoseu Balloua. Netušil však, že ten bude propagovat revoluční, ryze unitářské myšlenky a nadchne pro ně ne nepodstatnou část do té doby konzistentního sboru. (Pro vysvětlení je nutné dodat, že Murray zůstal po celý život konzervativním zastáncem boží trojjedinosti.) Murray už poté nedosáhl ve sboru původní homogeneity názorů a značně ho to trápilo. Roku 1809 přišla další rána; přepracovaný Murray prodělal mozkovou mrtvici a zůstal po ní bohužel ochrnutý na pravou polovinu těla. Ač duševně stále ještě silný, musel se vzdát práce duchovního a upoutaný na lůžko byl odkázán na pomoc dobrovolníků ze svého sboru a obětavou péči své ženy. Zemřel 3. září 1815 ve věku sedmdesáti pěti let.

V tomto kontextu je nutné samostatně zmínit Judithiny zásluhy v životním příběhu Johna Murrayho; byly totiž nemalé: Kromě toho, že celou dobu, co stála po jeho boku, vydatně pomáhala rodinnému rozpočtu jako nadaná spisovatelka a novinářka (částečně publikující pod mužským pseudonymem) a starala se o něj v době, kdy byl nepohyblivý, roku 1812 navíc pod jeho dozorem přepsala a vydala jeho Dopisy a črty kázání (Letters and Sketches of Sermons) a po jeho smrti dopsala a publikovala jeho autobiografické zápisky pod názvem Záznamy o životě reverenda Johna Murrayho (Records of the Life of the Rev. John Murray, 1816).

A jak hodnotit Murrayho život a dílo z pohledu současnosti? Pokud nás zajímají novátorské přínosy do dějin náboženství, musíme konstatovat, že Murray nebyl nikterak originálním myslitelem, ovšem o to větší kus práce odvedl jako šiřitel na svou dobu nového a liberálního myšlenkového odkazu. Díky němu se již v 80. letech 18. století stal univerzalismus na východním pobřeží USA plnohodnotným náboženským směrem a Murray je právem považován za jeho amerického zakladatele.

V tomto ohledu dílo přežilo svého tvůrce a úspěšně procházelo dalším vývojem. Se znalostmi, které dnes máme a Murray je nemohl předvídat, dodejme, že univerzalismus se v moderní historii (pro Murrayho trochu paradoxně), roku 1961, spojil s další liberální a reformistickou náboženskou skupinou (s tou, jejíž myšlenky Murraymu kdysi znepříjemnily podzim života) – s unitáři – do jedné asociace. Ale to už jsme se v cestě časem dostali o hodně dál...