Reeb, James Joseph

(1927–1965)

James Joseph Reeb se narodil v kansaském městě Wichita jako jediné dítě Harryho a Mae Reebových. Jeho otec pracoval pro West Oil Company a kvůli tomuto zaměstnání se rodina často stěhovala. Ze všech míst, které James v dětství poznal, si nejvřelejší vztah vypěstoval ke Casperu ve Wyomingu, městu, od nějž se směrem na jih a západ rozprostírají rozlehlé prérie s typickými keříky pelyňku. Tento obraz mu zůstal hluboko v srdci po celý život. James Reeb vyrůstal v liberální křesťanské rodině. Byl pokřtěn jako metodista, ale pak rodina navštěvovala i jiné sbory, až zůstala u presbyteriánů. Od svých osmnácti měsíců musel malý James nosit brýle kvůli vadě zraku. Byl dobrým studentem a již v období dospívání projevoval na svůj věk neobyčejně silné sociální cítění: zajímalo ho, jak by bylo možné přispět ke zlepšení života chudých či těch, kterým byla odpírána některá lidská práva. V roce 1945 po ukončení střední školy narukoval k pěchotě, a ačkoli se druhá světová válka chýlila ke konci, strávil osmnáct měsíců branné povinnosti v Anchorage na Aljašce. Jakmile se zbavil uniformy a vrátil se do Casperu, rozhodl se pokračovat ve studiu a stát se duchovním. Absolvoval nejprve Casper Junior College, pak St. Olaf College v Northfieldu v Minnesotě. V srpnu 1950 se oženil s Mary Helen Deasonovou z Casperu. Později spolu měli celkem čtyři děti.

Od podzimu 1950 pokračoval dále ve vzdělávání na princetonském teologickém semináři (New Yersey) a po jeho absolvování byl v červnu 1953 vysvěcen na presbyteriánského duchovního. Poté absolvoval ještě kurz pastoračního poradenství na katedře psychologie. Při tom již pracoval jako kaplan ve Filadelfijské všeobecné nemocnici. Tato práce mu byla velmi blízká, našel v ní smysl a zajímala ho více než klasická kazatelská duchovenská činnost. Během té doby se také trochu proměnily jeho náboženské názory. Stával se ještě víc liberální, což jej i jeho ženu nakonec dovedlo až k unitářství, na němž oceňovali, že mimo jiné klade velký důraz i na sociální rovnost a spravedlnost. V březnu 1957 James Reeb kontaktoval Americkou unitářskou asociaci s žádostí o přestup mezi unitářské duchovní. Bylo mu vyhověno. Na jaře roku 1959 si jej vyhlédl rev. Duncan Howlett, duchovní v All Souls Church, tehdy jednom z největších washingtonských unitářských sborů. Howlett byl známý tím, že se zaměřoval na problematiku rasové diskriminace a právě hledal asistenta. Hned na prvním setkání si s Jamesem Reebem vzájemně velmi porozuměli a James uvedené místo okamžitě získal.

S vysokým pracovním i osobním masazením s Howlettem spolupracoval pět let. Poté mu však čím dál více připadalo, že profesně stagnuje, a tak se začal (s Howlettovým souhlasem) poohlížet po jiné práci. Našel ji díky dodnes existující kvakerské organizaci American Friends Service Committee (AFSC), která se zaměřuje na pomoc a dodržování občanských práv v oblastech nejrůznějších mezilidských konfliktů (nejen v Americe) a snaží se duchovní cestou prosazovat mírové řešení a spravedlnost. AFSC našla J. Reebovi v lednu 1964 místo duchovního v bostonské čtvrti Roxbury, která tehdy byla černošským ghettem, plná sociálně slabých rodin, mnohdy v bezvýchodné situaci. James Reeb to přijal jako výzvu. Na základě toho, co viděl, když Roxbury poprvé navštívil, se bez váhání rozhodl s rodinou přestěhovat přímo na okraj ghetta a své děti dal zapsat do místních škol, aby se zdejším obyvatelům co nejvíce přiblížil. Díky obětavému jednání se zástupci města mimo jiné brzy dosáhl významného zlepšení zdejší bytové situace.

Jeho slibně započatou práci však záhy přerušily události z města Selma v Alabamě, kde byl 18. února roku 1965 těžce postřelen šestadvacetiletý černošský aktivista Jimmy Lee Jackson, který se zde účastnil nenásilné protestní demonstrace za dodržování občanských práv obyvatel černé pleti. Tento mladý muž bohužel na následky zranění 26. února zemřel. Jeho smrt vyvolala další vlnu protestů ve formě tří pochodů vedoucích ze Selmy do Motgomery. První z nich, dnes známý pod názvem Krvavá neděle, se uskutečnil v neděli 7. března a jeho zhruba šest set účastníků bylo brutálně napadeno policií včetně použití slzného plynu.

Na organizaci tohoto protestního pochodu se velkou měrou podílel i Martin Luther King jr., který hned následující den po oné Krvavé neděli rozeslal telegramy všem náboženským organizacím, u nichž předpokládal, že by boj za práva černých Američanů mohly podpořit, s naléhavou výzvou, aby se jejich duchovní zúčastnili druhého pochodu, organizovaného hned další den – v úterý 9. března. Tato výzva se dostala i do unitářských kruhů a James Reeb byl mězi těmi, kteří dlouho neváhali. Přes nesouhlas své ženy, která se o něho bála, se rozhodl okamžitě odletět do Alabamy. Odpoledne požádal AFSC o povolení a večer odcestoval.

Selma byla následující den plná bílých i černých duchovních, pochodu se nakonec zúčastnilo přes dva a půl tisíce lidí. Samotný pochod a následující bohoslužba se tentokrát obešly bez střetu s policií. Po bohoslužbě chtěl James Reeb hned odjet do Atlanty a odtud letět domů, ale starý přítel, unitář rev. John Wells z Virginie, ho přemluvil, aby zůstal ještě další den. Jim se nenechal dlouho přemlouvat. Spolu s několika dalšími unitářskými duchovními chtěli povečeřet v centru města. James ještě poseděl se dvěma mladými muži, reverendy Orloffem W. Millerem a Clarkem Olsenem z Berkeley ve Walker Café, a pak se vydal zavolat své ženě Mary, že se zdrží ještě jeden den. Bylo půl osmé a tma, když opustili kavárnu a společně se vydali zpět. Reeb šel na vnější straně chodníku, když je napadli čtyři bílí muži. Šli přímo k nim a pokřikovali: Hej, negři! Pak už jen Olsen zaregistroval, že se jeden z nich rozmáchl nějakou dlouhou kovovou tyčí a udeřil Jamese do hlavy. Další tři útočníci mezitím napadli Olsena a Millera a začali je kopat a mlátit. Poté, co zůstali všichni tři duchovní s různými poraněními ležet na zemi, útočníci zmizeli. V té chvíli byli ještě všichni schopni vstát, jen James nabýval vědomí pomalu a měl velké bolesti hlavy. Přátelé ho dopravili do místní nemocnice na vyšetření a odsud byl rovnou převezen do Birminghamské univerzitní kliniky.

Mezitím dorazila policie a začala vyšetřování. Jim v nemocnici upadl opět do bezvědomí. Po půlnoci neurochirurg konstatoval, že jeho stav je velmi vážný a v důsledku rozsáhlé fraktury lebky a velké krevní sraženiny u něho došlo k nevratnému poškození mozku. V půl osmé ráno se mu poprvé zastavilo srdce. V půl desáté přestal dýchat a lékař konstatoval smrt.

Čtyři útočníci byli vzápětí zatčeni a oviněni z útoku s úmyslem vraždy, ale brzy byli propuštěni na směšně nízkou kauci. Ačkoli je Miller i Olsen identifikovali, nebyli pro nedostatek důkazů odsouzeni. Smrt Jamese Reeba však vyvolala dosud nejmasovější reakce proti doktríně nadřazenosti bílé rasy. Stávající situace byla neudržitelná. Navečer v pondělí 15. března, čtyři dny po Reebově smrti vystoupil prezident L. Johnson na zasedání Kongresu přenášeném televizí a ve své řeči známé pod názvem We Shall Overcome vyzval Kongres, aby byly zakázány všechny postupy, které by upíraly jakémukoliv občanu Spojených států právo volit z důvodu rasy nebo barvy pleti. Přes nesouhlas některých kongresmanů tento zákon prošel a 6. srpna 1965 jej Johnson podepsal. Dá se říci, že James Joseph Reeb nezemřel nadarmo.

Jeho pohřeb se konal v unitářském sboru All Souls Church ve Washingtonu, kde J. Reeb působil. Smuteční prostor byl naplněn k prasknutí a mezi těmi, kteří přišli uctít jeho památku, nechyběli ani guvernér státu Massachusetts, starosta města Boston a někteří senátoři. Podle Jamesova přání bylo jeho tělo zpopelněno a popel rozptýlen na wyomingských prériích.