Singh, Hajom Kisssor

(15. 6. 1865 – 13. 11. 1923)

Hajom Kissor Singh se narodil 15. června 1865 a prožil celý život v pohoří Khasi, jež je součástí státu Méghálaj v severovýchodním cípu Indie. Zde na sklonku 19. století založil ve městě Jowai první unitářskou obec v Indii a i díky jeho působení je dnes v Méghálaji poměrně silná unitářská základna.

Kočovný kmen, který tyto končiny kdysi osídlil, přišel do Indie z jihovýchodní Asie a kvůli odlehlosti a špatné dostupnosti oblasti Khasi si udržel své původní náboženství založené na animismu včetně šamanských obřadů, prováděných pro usmíření dobra, zla i duchů předků. Ještě dvacet pět let před Kissorovým narozením neměl kmen Khasi pro svůj jazyk písmo. Situace se však začala radikálně měnit od roku 1840, kdy sem přišli metodističtí misionáři z Walesu. Ti pak vytvořili první khasijský psaný (a tištěný) text – zcela logicky šlo o překlad bible. Potom otevřeli i první misijní školy.

Jednu z nich začal navštěvovat také malý Hajom Kissor Singh. Byl dobrým studentem a misionáři ho přirozeně vedli ke křesťanské ortodoxii. Není proto divu, že když mu bylo patnáct let, konvertoval pod vlivem svých učitelů k metodistické víře. Brzy však pochopil, že misionáři sice zbavili místní lid strachu z démonů, ale v podstatě ho jen nahradili strachem z pekla. Rozhodl se tedy tuto církev zase opustit, aby mohl hledat takové náboženství, které považoval za správné. Přesto byl metodistům vděčný, že ho dovedli ke kořenům křesťanství.

Margaret Barrová, britská unitářka, která v Khasi působila krátký čas po Singhově smrti, napsala roku 1953 ve své knize o jeho náboženském přesvědčení, že cítil a prohlašoval, že poselství o vyvolení, zatracení a spáse té které církve a věrouky není slučitelné s tím, co si sám četl o životě Ježíše Krista v evangeliích. Hlásal, že podstata křesťanství tkví především v Kristově životě a žebříčku hodnot a nesmí být hledána v žádném schématu spásy.

Mladý Singh tak dospěl v podstatě k unitářskému přesvědčení a začal jej vzápětí šířit mezi svými druhy, aniž by však cokoli věděl o tom, že někde ve světě unitáři existují. Když mu bylo dvacet let, dozvěděl se od členů liberálního hinduistického hnutí Bráhmo samádž o Charlesi H. A. Dallovi, americkém unitářském duchovním působícím v Kalkatě. Bylo mu řečeno, že tento duchovní smýšlí podobně jako on. Napsal tedy Dallovi dopis a brzy se mezi nimi rozběhla zajímavá korespondence. Dall Singhovi mimo jiné poslal svazek Channingových spisů, v nichž Singha nejvíc zaujal láskyplný obraz Boha. Pochopil, že existuje nejen mnoho dalších podobně smýšlejících lidí, ale také unitáři jakožto organizovaná náboženská společnost. Pod tímto vlivem začal svou víru a učení nazývat ka niam untarian, tedy náboženstvím jednoho Boha – unitářským.

Po těchto událostech začal Kissor Singh shromažďovat ve svém domě přátele a vedl s nimi náboženské diskuze. K tomu si nadále dopisoval s Dallem, který jeho úsilí podporoval a průběžně mu posílal další unitářské tisky. O to víc Sinhga zasáhla Dallova smrt v roce 1886.

Dallovou nástupkyní se stala Helen Tomkinsová, která naštěstí pokračovala ve spolupráci se Singhem stejně ochotně. Přelomovým dnem pro indické unitářství se stalo 18. září 1887, kdy Singh vedl ve svém domě v Jowai první skutečnou bohoslužbu pro první členy nového sboru. Bylo mu tehdy teprve dvaadvacet s let! Posléze se mu v regionu podařilo spojit síly ještě s jedním Indem a pastorem D. Edwardsem, který stejně jako Sinhg opustil kalvinismus a přiklonil se k unitářství, a společně pak propagovali nové náboženství. V roce 1888 otiskl americký časopis The Unitarian khasijské vyznání unitářské víry, formulované Sinhgem. Editor tohoto magazínu Jabez T. Sunderland Singhovi hodně pomáhal. Zásoboval ho literaturou a sehnal také finanční prostředky pro vydání první Singhovy knihy: Knihy bohoslužeb a náboženských p.sn. v jazyce khasi (Ki sarvis bad ki jingrwai na ka bynta ka jingmane lano ne marwei, 1892). V roce 1889 měl unitářský sbor v Jowai už třicet členů. Brzy se jim povedlo postavit první dřevěný kostel a otevřít základní školu s výukou v jazyce khasi. V této souvislosti je nutné uvést, že ne všichni místní lidé přijímali nové náboženství s nadšením, o čemž svědčí skutečnost, že kostel byl v krátké době dvakrát vypálen, nicméně ale zase i znovu vybudován.

Singh a Sunderland se setkali v Indii v roce 1896. Sunderland si k tomu napsal (volně a zkráceně citováno): „Nikdy jsem nebyl tak ohromený žádným náboženským hnutím jako tímhle v Khasi. Je to zážitek o to unikátnější, že toto upřímné, milé přijetí a budování unitářské víry vyrostlo prakticky z ničeho. Je mi ctí pomáhat zrodu tohoto fenoménu.“1 Sunderland byl ostatně prvním z amerických i evropských unitářů, který toto místo navštívil. Pak zařídil, aby do oblasti pohoří Khasi začaly jezdit unitářské misie.

Koncem roku 1899 působilo v Khasi již dvě stě čtrnáct unitářů a bohoslužeb se jich pravidelně účastnilo cca sto padesát. Singh v té době sepsal Knihu stručných otázek o unitářství, později přeloženou do angličtiny (The Book of Brief Questions About Unitarianism), v níž se snažil najít soulad některých tradičních hodnot původní duchovní kultury kmene Khasi s unitářstvím a vysvětlit styčné body obojího, zejména ohledně povinností k Bohu, k bližním i sobě samému. Tahle kniha je dodnes zajímavým a zásadním zdrojem informací o Singhově představách o světě a Bohu. Zdůrazněme, že Bůh v pojetí khasijského unitářství a v kontextu zdejších původních náboženských představ je Bohem všeprostupujícím. (K tomuto velmi starému a zároveň velmi modernímu názoru se – zjednodušeně řečeno – na rozdíl od indického unitářství západní civilizace dostávala hodně těžce a zdlouhavě.)

Podívejme se nyní na ještě Singhovu civilní osobnost. Nemohl totiž být jen „pouhým“ duchovním svého společenství; být vůdcem zde znamenalo přijetí i mnoha jiných rolí: a tak se stal i amatérským lékařem, správcem nových unitářských budov, členem správní rady místní banky, úředníkem na zastupitelství svého regionu v Šilongu (hlavním městě státu Méghálaj) a vlastně i neformálním rádcem členů svého sboru prakticky ve všech záležitostech. Kromě toho se svým bratrem Nissorem Singhem sestavili první anglicko-khasijský slovník. Jeho mimořádně úspěšný veřejný život byl bohužel v soukromí vykoupen několika tragickými událostmi – úmrtím milované manželky a pak i některých dětí. Singh zůstal sám se třemi dcerami a synem Ekimanem, do něhož vkládal velké naděje.

Doufal, že by se mohl stát jeho nástupcem v duchovenské službě, a tak ho již jako patnáctiletého poslal studovat do USA. Nebyla to však úplně šťastná volba, mladý chlapec se jen těžce přizpůsoboval kultuře tak odlišné od jeho vlastní. Nicméně unitářství zůstal věrný a po návratu do Khasi začal v roce 1935 působit jako učitel v nově založené unitářské škole v osadě Nongkrem.

Hajom Kissor Singh zemřel v listopadu 1923 na zápal plic. Zanechal za sebou obdivuhodné dílo: Zformoval jedinečné, dodnes živoucí unitářské společenství, jehož asi nejzajímavějším a nejdůležitějším rysem bylo, že hlavní zásady víry vytvořil Hajom Kissor Singh předtím, než zjistil, že podobná víra již ve světě existuje. Singh navíc naštěstí pochopil, že je naprosto přirozené, aby náboženství přijímalo a vstřebávalo všechny dobré myšlenky z jiných učení a tradic, ať to byli v jeho případě metodisté, nebo ústně zachované tradice vlastního národa. Díky tomu si unitářství v pohoří Khasi udrželo své místní kořeny. Dnes je v Méghálaji třicet pět unitářských sborů (a co je důležité – často je k nim připojena škola) s celkem zhruba deseti tisíci členy. A není bez zajímavosti, že mnoho lidí věří, že oblast Khasi byla vzorem pro smyšlené, harmonií oplývající místo Šangri-la, které proslavil ve svém románu Ztracený obzor  z roku 1930 James Hilton.