Burleighová, Celia

(18. 9. 1826 – 25. 7. 1875)

Celia Burleighová byla novinářkou, propagátorkou práv žen a také první ženou, jež byla ordinována na unitářskou duchovní. Stalo se tak 5. října 1871; bohužel pro unitáře až na sklonku jejího života.

Narodila se v New Yorku 18. září 1826, ovšem o rané fázi jejího života nejsou zachovány takřka žádné informace. Jisté je až to, že se v roce 1844, tedy na prahu dospělosti, vdala za C. B. Kelluma a odstěhovala se s ním do Cincinnati. Tam začala psát do místních novin a také se v roce 1849 nakrátko stala literární redaktorkou časopisu The Great West. O rok později se totiž rozvedla, zanechala práce v Cincinnati a vrátila se zpět do New Yorku, kde žila dalších šest let.

Jejím druhým manželem se stal roku 1851 redaktor a pedagog Charles Chauncey Burr, jenž byl navíc univerzalistickým duchovním. Díky němu se Celia Burleighová blíže seznámila se swedenborgiány a spiritismem, ale ani toto manželství jí nevyšlo ideálně, po několika letech skončilo opět rozvodem. Během tohoto pobytu v New Yorku se C. Burleighová znovu živila jako novinářka, po roce 1855 pak také jako vychovatelka v internátní škole. Roku 1856 odjela do Evropy a strávila přes rok na Syrakusách v Itálii.

V roce 1862 přijala nabídku pracovat jako sekretářka a společnice pedagožky Emmy Willardové (která mimo jiné založila první americkou instituci, jež nabízela univerzitní vzdělání pro ženy: Troy Female Seminary, později přejmenovanou po své zakladatelce na Emma Willard School). Celia Burleighová se za ní přestěhovala opět do New Yorku a tři léta strávená po boku této ženy se pro ni staly velmi důležité. Nejenže ve své zaměstnavatelce nalezla opravdovou přítelkyni a profesní vzor, ale navíc v její domácnosti asi poprvé v životě zažila to, čemu se říká rodinné zázemí. Tuto životní etapu uzavřela Celia Burleighová roku 1865, když vstoupila do svého třetího manželství. Jejím vyvoleným byl unitář William Henry Burleigh. Celia jej poznala již při svém pobytu v Syrakusách a v New Yorku se pak jejich přátelství ještě upevnilo. (W. H. Burleigh zde byl ředitelem přístavu.) Byla mu velkou oporou, když mezi lety 1863–1865 přišel o manželku i obě děti, což asi dalo jejich vztahu nový charakter, až se jej rozhodli v září 1865 stvrdit svatbou. Celia se díky manželovi stala unitářkou a spolu navštěvovali druhý brooklynský sbor. S podporou manžela pak začala Celia vyučovat na střední škole a také se stala aktivní propagátorkou reformních hnutí. Patřila například mezi dvanáct zakladatelek skupiny Sorosis, která se zaměřovala na podporu žen s literárním a uměleckým nadáním či zájmy. Tato skupina pak měla klíčový vliv na rozvoj dalších ženských organizací v New Yorku. Celia sama krátce nato zorganizovala Brooklynský ženský klub a stala se jeho první prezidentkou. Také veřejně prosazovala volební právo žen, práva dětí či právo dívek na vzdělání.

Celia Burleighová vynikala řečnickým uměním, ale uměla také šokovat nekonformním chováním, když například na oficiální akce chodila v krátkých sukních nebo tureckých kalhotách. Podotýkala k tomu, že si myslí, že tehdejší konvencemi diktovaný styl oblékání je ženám největší překážkou v dosahování profesního i osobního vzestupu.

Na počátku 70. let 19. století, krátce před svou smrtí, vybízel William Burleigh svou ženu, aby se stala unitářskou duchovní – s tím že k tomu má vrozené předpoklady. Celia váhala. Když se jí ale dostalo osobní podpory i od reverenda jejich sboru Johna Chadwicka a známé zastánkyně práv žen Mary Livermoreové, přijala v létě 1871 návrh z prvního unitářského sboru v Brooklynu vyzkoušet si zde na osm týdnů kazatelskou práci. Její první kázání bylo samozřejmě velkou společenskou událostí, přišlo na něj zhruba sto lidí a přilákalo i dost novinářů. Navzdory jejich prvním kritikám se Celia v nové pozici osvědčila, což jí vyneslo nabídku pravidelně působit jako duchovní po dobu jednoho roku. Mezi těmi, kdo se zúčastnili její ordinace v říjnu 1871, byli například rev. John Chadwick, rev. Phebe Hanafordová (univerzalistická duchovní, vysvěcená roku 1868) či tehdy již slavná spisovatelka Julia Wardová Howeová. Podporu jí mimo jiné vyjádřil i tehdejší známý kongregacionalistický pastor Henry Ward Beecher, který tuto událost komentoval ve smyslu, že pro práci duchovních je třeba mužů i žen a navíc je to práce, kterou ženy vždy dělaly, jen ji ze svých rodin přenesou na širší pole působnosti.