Taft Douglasová, Emily

(19. 4. 1899 – 28. 1. 1994)

Americká unitářka Emily Douglasová je známá především jako druhá žena v historii zvolená do amerického Kongresu. Na vrcholové úrovni se věnovala zahraniční politice, ale mimoto byla také herečkou, spisovatelkou, bojovnicí za dodržování občanských práva významnou propagátorkou pacifismu.

Narodila se v Chicagu. Její otec byl učitelem a vcelku známým sochařem. Jako dítě Emily s rodiči často cestovala po USA i Evropě, kde její otec absolvoval několik přednáškových a výukových turné. Během první světové války aktivně působil v Lize k prosazení míru, což Emily hodně ovlivnilo. Již jako mladá se stala členkou demokratické strany a podporovala politiku prezidenta W. Wilsona.

Roku 1920 vystudovala s vyznamenáním univerzitu v Chicagu v oboru ekonomie a politická věda a poté ještě úspěšně absolvovala Americkou akademii dramatických umění v New Yorku. Po studiích začala působit jako divadelní herečka, nicméně po dvou letech se vrátila do Chicaga a přidala se k illinoiské Lize voličů žen, pro niž pracovala až do 40. let jako celostátní organizátorka. V roce 1931 se provdala za profesora ekonomie Paula H. Douglase, s nímž se kromě jiného shodovala v zájmu o sociální reformy. Roku 1933 se jim narodilo jejich jediné dítě, dcera Jean.

V roce 1935, když italský diktátor Mussolini podnikl invazi do Etiopie, byli manželé Douglasovi zrovna na dovolené v Římě. Oba rychle pochopili, jak velkým nebezpečím by vzrůstající fašismus mohl být, a to i pro vzdálenou Ameriku, a svorně se rozhodli, že se po návratu domů budou aktivněji angažovat v politice a zahájí veřejnou kampaň, která bude upozorňovat na rostoucí hrozbu v Evropě.

Oba se prosadili nejprve na komunální úrovni, ale později i ve vrcholové politice. Paul se v roce 1938 stal v Chicagu radním, ovšem roku 1942 narukoval k námořnictvu a účastnil se bojů v Pacifiku. Emily během války hodně cestovala a získávala finanční prostředky pro Červený kříž. Ke konci války se na základě výzev svých spolustraníků rozhodla kandidovat za demokraty do Kongresu a roku 1944 ve volbách překvapivě porazila svého protikandidáta, úřadujícího republikánského kongresmana a zastánce izolacionistické politiky USA Stephena A. Daye. Reprezentovala téměř osm milionů lidí a byla druhou ženou, která kdy byla do Kongresu zvolena (po Caroline O'Dayové, zvolené v New Yorku v roce 1934). Pracovala pak ve Výboru pro zahraniční věci a stala se uznávanou specialistkou v této oblasti. Ve své pozici rozhodně vystupovala proti izolacionalismu, podporovala politickou spolupráci USA s ostatními státy a doktrínu kolektivní bezpečnosti jako hráz proti další válce. Podporovala program New Deal prezidenta Roosevelta a jeho zahraniční politiku a navíc se stala silnou a erudovanou zastánkyní plánu pro vytvoření Organizace spojených národů. V srpnu 1945 navštívila pracovně Evropu, kde kontrolovala práci organizace UNNRA zejména v okupovaném Německu a Itálii. Zde se ujistila o svém přesvědčení, že pro udržení světového míru je nutné, aby se Spojené státy angažovaly v jednání o poválečném vývoji Evropy. Po druhé světové válce rovněž razantně vystupovala proti používání jaderných zbraní.

V roce 1946 již nebyla do Kongresu zvolena znovu, zato se o dva roky později velice zasloužila o to, že byl její manžel zvolen senátorem za IlIinois. Emily byla v kampani jeho velkou oporou a vlastně i politickou poradkyní. Organizovala a režírovala jeho rozhlasové a televizní výstupy, často jej podporovala svými projevy na politických shromážděních a ženských skupinách.

V roce 1950 byla Emily Douglasová jmenována americkou zástupkyní v organizaci OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). V roce 1965 se připojila k Martinu Lutheru Kingovi a jím organizovanému pochodu v Selmě pro zavedení hlasovacích práv pro Afroameričany. Později uvedla, že toto byla jedna z nejlepších věcí, co kdy ve svém životě udělala.

Také psala knihy. Její příběh pro děti Appleseed Farm (1948) se stal velmi populární, ovšem další její knihy byly určeny především ženám: Dámy k zapamatování; Příběh velkých žen, které pomáhaly utvářet Ameriku (Remember the Ladies; The Story of Great Women Who Helped Shape America, 1966) a Margaret Sanger, průkopnice budoucnosti (Margaret Sanger; Pioneer of the Future, 1969 – biografie zakladatelky plánovaného rodičovství).

Stejně jako byla liberální političkou, byla svobodomyslná i ve víře. V letech 1950–1965 byla členkou unitářského sboru All Soul Church ve Washingtonu, později navštěvovala unitářsko-univerzalistický sbor Cedar Lane ve městě Bethesda v Marylandu. Spolu s manželem si velmi vážili známého duchovního sboru All Soul Church Arthura Powella Daviese. Ten později Emily Douglasouvou pře- svědčil, že by se měla věnovat práci pro unitáře. Díky tomu se připojila k Unitářské ženské alianci, kde působila ve významných funkcích včetně předsednické. Kromě toho patřila k redaktorskému okruhu periodia Unitarian Register a zastávala i důležité posty v Americké unitářské asociaci. Během let 1960-1966, byla správkyní Meadvillské teologické školy. Roku 1969 prodělal její manžel mrtvici a ona se o něj pak až do jeho smrti roku 1976 starala. Pomohla mu mimo jiné dokončit autobiografickou knihu V plnosti času (In the Fullness of Time, 1971). Poté, co Paul Douglas v roce 1976 zemřel, přestěhovala se Emily do města White Plains v New Yorku. Sama zesnula v pečovatelském domě ve Westchester County v New Yorku, téměř dvě desetiletí později.