Crooková, Margaret Brackenbury

(5. 5. 1886 – 24. 5. 1972)

Margaret Brackenbury Crooková se narodila v malé anglické obci Dymock. Její otec byl unitářským duchovním, stejně jako oba dědečkové. (Duchovními, vesměs prebyteriánskými, byla ostatně většina mužských předků z obou stran v dohledatelné rodinné historii.) V roce 1895 se rodina Crookových přestěhovala do Wolverhamptonu, kde otec získal místo ve zdejším sboru. Tam také spolu se svou ženou otevřeli novou školu. Ovšem bohužel jen několik týdnů poté potkala rodinu tragická událost, otec ve věku pouhých třiceti dvou let zemřel. Margaret byla tehdy osmiletá, měla ještě staršího a mladšího bratra.

Tato dívka byla vzhledem k rodinné tradici od dětství rozhodnutá stát se duchovní. Ovšem to, co jí připadalo jako nejpřirozenější věc na světě, nebylo ve skutečnosti vůbec jednoduché. Studovat začala v roce 1910 na oxfordské univerzitě. Nicméně Oxford až do roku 1920 neuděloval tituly ženám, takže bakalářský titul získala v roce 1913 na univerzitě v Londýně. O rok později absolvovala ještě s vyznamenáním obor antropologie. V témž roce se přihlásila ke studiu na unitářskou duchovní na Manchester College, jenže i zde ji čekaly obtíže – tato škola zatím nepřijala žádnou ženu. V případě Margaret nebylo pochyb o jejím akademickém potenciálu, ovšem zdála se, měřeno mužskými měřítky, pro toto poslání příliš křehká. M. Crooková později napsala, že ji někdo poradil, aby při pohovoru zdůraznila nějaké své „mužské“ vlastnosti. Zkusila tedy doplnit, že byla kapitánkou hokejového týmu a hrála basketbal – a byla přijata.

Během studia v Manchesteru se začala aktivně angažovat v Ženské sociální a politické unii (WSPU) a za první světové války se v letech 1916–1917 dobrovolně vydala do severní Francie pracovat pro kvakerské dobrovolnické sdružení Přátelé válečných obětí. Věnovala se tam vysoce rizikové práci se ženami a dětmi v uprchlických táborech. Mimo jiné tak jednoznačně dokázala, že křehká vizáž ještě nemusí nic vypovídat o síle osobnosti. V roce 1917 pak školu absolvovala jako nejlepší z ročníku a stala se první Angličankou s kompletním teologickým vzděláním pro duchovenskou práci.

Další obtíže ovšem čekaly při hledání místa. Trvalo celý rok, než se jí poštěstilo nastoupit jako duchovní v Norwichi ve slavné unitářské Octagon Chapel, kde získala do péče poměrně velký sbor. M. Crooková sbor během svého dvouletého působení velmi pozvedla: reorganizovala nedělní školu, zřídila volnočasové centrum pro děti, které trpěly válečnými traumaty, účinně pomáhala v boji se s epidemií chřipky, která zde způsobila mnoho úmrtí. Navíc měla výborná kázání a její práce si začala všímat širší veřejnost. Jenže právě v této době se paradoxně rozhodla svého úspěchu vzdát a začít úplně jinde a úplně znovu. Její bratr Wilfrid totiž dostudoval, chystal se oženit s Američankou a odejít do v New Yorku. Matka a nejmladší ze sourozenců Waldo se rozhodli odejít s Wilfridem. Margaret Crookovou čekala těžká volba. Sama se stejně jako mnoho úspěšných žen té doby dobrovolně vzdala založení vlastní rodiny, aby se mohla plně věnovat práci. V jednatřiceti letech pak před touto prací upřednostnila povinnosti a vazby, které cítila ke svým sourozencům a matce, rozhodla se opustit těžce vydobyté pozice ve sboru, který pod jejím vedeným vzkvétal, a v roce 1920 odplula se svými blízkými do New Yorku.

Snažila se pochopitelně i tam získat práci jako unitářská duchovní, ale záhy se ukázalo, že to nebude možné. Tehdejší prezident Americké unitářské asociace Samuel Atkins Eliot jen velmi výjimečně svěřoval sbory ženám. Optimistické vize o americké budoucnosti se Margaret zhroutily. Nicméně věrná zásadě být v životě užitečná si našla místo jako tajemnice americké pobočky Ženské mezinárodní ligy pro mír a svobodu (WILPF). Pak si jí ovšem při jedné její přednášce v roce 1921 všiml William Allan Neilson, prezident Smith College v Northamptonu, známé soukromé vysoké školy pro ženy, a nabídl jí místo v oboru náboženství a biblické literatury. M. Crooková neváhala, na podzim 1921 nastoupila a působila zde následujících třicet tři let. Do Northamptonu se přestěhovala i se svou matkou a mladším bratrem, jež oba finančně podporovala. Naučila se hebrejsky a začala se věnovat kritické historické analýze bible. Hlavní oblastí její badatelské práce se stal Starý zákon. V průběhu dalších let publikovala čtyři odborné knihy a desítky článků, z čehož byla ve své době velmi ceněna první publikace: Nástin literární historie Bible (An Outline of the Literary History of the Bible, 1932), ovšem z dnešního pohledu je nejdůležitější její kniha poslední: Ženy a náboženství (Women and Religion, 1964).V níse mimo jiné kriticky zaměřila na prokazatelně klesající počet (nejen) unitářských ženských duchovních: Zatímco v roce 1900 jich bylo v USA 29, roku 1948 jen 12 a z toho pouze 2 (!) vedly sbor. V roce sloučení unitářů s univerzalisty (1961) bylo v této asociaci registrováno celkem 24 ženských duchovních a jen 8 v aktivní službě. Ovšem v knize se nevěnovala jen unitářkám, analyzovala v ní pozice žen ve všech velkých náboženstvích působících v Americe, tedy judaismu, křesťanství a islámu, a zjistila velmi znepokojivé, byť nepřekvapující skutečnosti, totiž že žen teoložek je obecně velmi málo a navíc vesměs zastávají v náboženských institucích jen nízké posty. Ona sama vnímala tuto skutečnost jako trestuhodné plýtvání lidským potenciálem. Sama zastávala názor, že ženy mají velmi dobré předpoklady náboženství rozvíjet, což by mělo být bráno jako obecná výhoda, tedy přínos i pro muže. Jenže v tomto směru nebyla její kniha přinejmenším další čtvrtstoletí doceněna. Pokud se o ní v době prvního vydání mluvilo, pak spíš pro autorčiny zasvěcené komentáře k bibli a západní náboženské historii.

Margaret Crooková se hned po přestěhování do Northamptonu stala aktivní členkou zdejšího unitářského sboru, v němž až do své smrti pracovala s dětmi a působila jako prezidentka Aliance žen. Ještě jednou pak zkusila požádat Americkou unitářskou asociaci o přidělení místa duchovní (v roce 1955), ale bylo jí odpovězeno, že momentálně není žádné volné… (Doplňme, že ona sama se až do smrti považovala především za duchovní.) Roku 1954 odešla ze Smith College, nicméně jako emeritní profesorka pokračovala v akademické práci. V posledních letech života se o ni staral bratr Waldo. Zemřela 24. května 1972 po krátké nemoci, avšak ještě stihla dokončit rukopis knihy o životě a myšlení apoštola Pavla.

Když jsem přemýšlela, jak uzavřít tento stručný nástin životních osudů Margaret Brackenbury Crookové, stále se mi vracela slova americké reverendky Claudie Elferdinkové, jimiž zahájila své kázání věnované této pozoruhodné ženě, až jsem se je rozhodla pro tento účet mírně parafrázovat: „Margaret Brackenbury Crooková nebyla nikdy slavná, což ovšem neznamená, že to nebyla velmi důležitá žena v dějinách unitářství.“¹

1 „The Rev. Margaret Brackenbury Crook was never famous. I believe she was a very important woman, especially in our own Unitarian Universalist heritage.“ In: But One Life. A Sermon for the Shoreline Unitarian Universalist Society by Rev. Claudia Elferdink, Minister, Sunday, February 15, 2009.